Tam za těmi dveřmi...

"Proč nic neříkáš..." řekla a usmála se. Její oči se zadívaly do těch jeho. Byly krásně rozesmáté a jeho z toho pohledu píchlo u srdce. Usmíval se nemohl od ní odrthnout pohled. Byla nádherná jak tam seděla a měla v dlaních skleničku svařeného vína o které se snažila zahřát. On stále mlčel a usmíval se. Natočila hlavu kousek na stranu a tázavě zvedla obočí.

"Řekni něco..." pokračovala dále.

"Něco..." odpověděl a usmál se na ni.

"Frede..." udělala na něj psí oči. Byla tak roztomilá,že měl co dělat,aby ji hned neobejmul.

"Prostě se rád koukám...rád se koukám na Tebe...jak Ti to sluší...jak si snažíš zahřát ruce o tu sklenici svařeného vína...rád se koukám na ten neposedný pramen vlasů,který si pořád upravuješ...rád slyším Tvůj hlas...rád slyším Tvůj zvonivý smích...rád cítím Tvou vůni...rád se Tě dotýkám kolenem pod stolem...rád Tě třeba jen poslouchám...a jsem rád,že jsi teď tady... Snažím se všechny ty věci zapamatovat,zapamatovat si Tebe se mnou tady,abych až mi bude smutno,si mohl všechno vybavit... Abych mohl zavřít oči a přenést se to téhle chvíle,kdy je mi opravdu krásně..." dořekl svůj monolog.

Koukal do jejích očí. Ty ve slabém světle restaurace a v mihotajícím světle svíčky na stole,byly ještě nádhernější... Cítíl,jak se její noha pod stolem k němu více přitiskla.

Usmála se, mrkla jedním okem,sundala jednu ruku ze sklenice červeného svařáku a vzala do své nahřáté dlaně tu jeho. Lehce ji stiskla a znovu se na něj zahleděla.

Zvedl ruku a pohladil ji po tváři. Při prvním kontaktu jeho ruky s její kůží zavřela oči a sama mu šla hlavou proti dlani,aby to pohlazení bylo intenzivnější...

U srdce ho znova píchlo...

Jsou okamžiky,které stojí za to si uchovat navždy...

Třeba proto,aby si je pak mohl kdykoli znovu vyvolat...

A já se o to snažím. Tam hluboko v mém srdci...za minovým polem a vodním příkopem,v hradě s padacím mostem,který ze vzduchu hlídá devítihlavá saň chrlící oheň a síru,ze země hrad hlídá tříhlavý Kerberos s jedovatými hady na hlavách a dračím ocasem, za padacím mostem, který hlídá deset tisíc "Neposkrvněných" bojovníků,za vstupní halou hlídající hlava Medusy s blýskajicíma očima a ohyzdnými tesáky,měnící každého v kámen,tam ve sklepení za točitým schodištěm u tří metrů tlustých pancéřových dveří hlídajících jednoocí Kyklopové a storucí Hekatoncheirové za těmi dveřmi za zrcadlem s Kostějem Nesmrtelným,dívkou ze studny z "Kruhu" a stovkou Bílých chodců je nejstřeženější komnata mých vzpomínek...

Fred