Společenské akce

Možná to, o čem budu psát, nemá rád nikdo, ale mně jako kozorohovi, to stopro vadí víc :-D Když jsem v novém kolektivu, tak se rozkoukávám, pozoruju, trvá mi třeba pár měsíců, než si někoho v práci pustím k tělu, oťukám si ho. Ale když zjistím, že je ok, bavím ho, pomůžu mu, může se na mě spolehnout. Umím vést lidi, ale musím to sám chtít.

V lednu jsem byl na svatbě, půlka rodiny je z Bratislavy, bratranec se ženil. Spousta příbuzných, krom té nejbližší rodiny, také tetičky strýcové atd v důchodovém věku. Kamarády bratrance jsem skoro neznal, rodinu nevěsty jsem znal, jen když jsme tam o velikonocích přijeli, já už hodně sťatej, všude nám nalili... Když jsem opilej, bavím celou společnost, včetně lidí, kteří mě vidí poprvé a kteří o to pochopitelně nestojí. A její kamarády jsem neznal vůbec. To je takový prolog. Svatba byla dlouhá a já tam "musel" být od začátku do konce. A tančit s dámami ve věku řekněme...

Před svatbou jsem totiž musel svatosvatě slíbit, že budu HODNEJ, protože tam budou ženy + muži spárovaní... bez výjimky. Tak co, řekl jsem si, dám si víno a bude to veselejší. Podávaly se dva druhy vína, oba jak to říct, k zblití, tvrdej alkohol nepiju, to tam samozřejmě donesla rodina z vlastních zásob. DJ hrál samý sračky, nevím kde ho vytáhli... Střízlivej, na svatbě 18 h, nemoci si ochutnat žádnou jahůdku... poslouchat 100x slyšené strýcovy vtipy. Tak si představuju peklo. Největší sranda byla, že v 6 ráno se jelo ze svatby a v 5 ráno jsme zjistili s přítelem sestřenky, že tam mají na baru točené pivo a kupodivu i docela dobré.

Co říct závěrem... mám pocit, že na pohřbech jsem se bavil líp.