A zase ta Lucie...

Pokud tohle chcete číst, udělejte si kýbl kafe. Lucie totiž byla postrachem ulice. Nějakým záhadným způsobem přitahuji dost psychicky nevyrovnané ženy, možná protože v sobě mám mix narcismu, psychopatie a exhibicionismu, obalený tak, že to není na první pohled vidět. Takže oplývám permanentně dobrou náladou, jsem psychicky vyrovnaný a jen tak něco mě nerozhodí. Asi přitahuju opaky...

Na druhou stranu, mě velmi přitahují sebevědomé ženy ve znamení lva, kozoroha, a zejména ty narozené ve stejný den, co já. Poznal jsem dvě takové ženy (teda to sebevědomí jim bohužel chybělo). Jedna z nich je kadeřnice, v té době ještě na učňáku a druhá studentka z Prahy. Než budu pokračovat, tak musím přiznat, že mám slabost pro ženy v nouzi, vyvolávají ve mne opatrovatelské pudy. Ta Pražanda mimochodem má hraniční poruchu osobnosti, řeže se, když to na ní přijde, je bulimička, bordelářka, začala holdovat alkoholu a ráda si vymýšlí. Takže některé věci můžou být vymyšlené, nicméně má hezký hlas a s tím řezáním to bere dost vážně. Sice jsem se s ní nikdy nesešel a ani nevěřím, že jí poznám osobně, nicméně řekněme, že jsem se s oběma slečnami seznámil před dovršením 18-tých narozenin (jejich tedy)... a toleroval jsem jim mnohem víc, než komukoliv jinému, je to má slabost.

Většinu žen v mém životě si nepamatuju, teď myslím ty, se kterými jsem se sešel nesešel atd... V hlavě mi uvíznou většinou ty top magorky, které jsou mimo i v rámci kategorie. Minule jsem psal o "Zuzce", té nádherné kamarádce, která se ve skutečnosti jmenuje jinak. Bydlely s Luckou ve stejném městě. S Luckou jsme byli kamarádi, dokud jí nenapadlo "spát se mnou v jedné posteli". Teď přesně neřeknu, zda jsem se první seznámil s tou kadeřnicí, nebo s Luckou. Každopádně, Lucku jsem nikdy nemiloval, ona mě ano a to mi celkem imponovalo (svatej asi nebudu).

Když věděla, že mě ztrácí, tak zkoušela různé věci, volala kartářkám, vymýšlela si, že je těhotná, že jsem jí dal něco do čaje a zavolá na mě policajty, že má rakovinu dělohy, že budeme mít svatbu. Když jsem se viděl se Zuzkou, musela být samozřejmě u toho.

Jednou jsme se domluvili, že k ní přijedu na kole, lilo ten den jako z konve, dojel jsem k ní, to už tedy nechcalo a že se pojedeme projet, nicméně mi nedošlo, že jsem už poměrně grogy a nedoplnil jsem žádným způsobem chybějící energii. Bydlela celkem daleko. Stalo se, že jsme byli na posedu, pak jela napřed a já byl tak vysílen, že jsem sjel ze silnice a letěl několik metrů vzduchem... Celej od krve, zastavily u mě postupně dvě auta a osádky mě chtěly odvést do nemocnice... blablabla. Nakonec jsem na tom kole dojel až k Lucce, bydlela u babičky. Sám jsem si ošetřil rány, kus kůže u brady mi visel, tak jsem si to přelepil a hotovo. Většinou po takovém úraze tělo nic nebolí, bolest přijde později (druhý den). Asi jsme se chystali zalehnout a najednou telefon (volá ta kadeřnice i s kamarádkami, byl jsem s ní na plese mimochodem)

Čau, jseš na **** v **** ?
Ne, jsem u kamarádky v ****
My bysme chtěly šukat...
Hmm, ale já teď fakt nemůžu
Ty jí tam jezdíš šukat?
Ne, to fakt ne...
(S kým to tam voláš?)
(Ale s nikým)

Hele ona mluví jako nějaká cikánka...
blablabla
(Dej mi ji k telefonu)

Zde si budu domýšlet, probíhaly nějaké výměny názorů mezi děvčaty, ale jedna otázka byla zřejmě stejná... protože místo mého "ne", bylo celkem hrdé JO. Nutno přiznat, že se ten večer Lucka docela snažila, i když jinak nebyla v posteli žádná sláva. Musím uznat, že jsem jí občas trápil, ale v rámci mezí slušnosti. Těch historek s ní bylo mnohem víc, ale pro dotvoření situace a zapojení charakterů tahle bude stačit. Vím, že se Lucka přestěhovala, a pořád chtěla najít svou fiktivní sestru, kterou jí máma "zatajila". Kadeřnici jsem už neviděl, nebyla můj typ.

Návrat do přítomnosti: V září si jedu od kamarádky švadlenky, která mi z kalhot přešila kraťasy a někde v tramvaji u Michle si všimnu jedné holky.

(No do prčic, je to ona nebo ne...?) Na sobě krásnej šedivej kabátek a slušelo jí to, to se musí nechat...
Koukáme na sebe asi 2 nebo 3 zastávky, ona vypadá jak holka, před prvním sexem, vnitřně se třásla. Tak jdu k ní:

"Ahoj, nejsi náhodou Lucka"?
(vteřina ticha)
"Ne"
(je to ona, hlas se nemění)
"Tak promiň, jsi jí hrozně moc podobná"

Šel jsem si sednout a ona další zastávku vystoupila, asi už nechtěla, abych jí trápil. Možná se vdala a nebo to byla její neexistující sestra. Ale zvláštně mě to k ní táhlo. Možná bychom se opět sešli stejně jako předtím, v bytě cizího chlapa, on v práci a ona na něj má čekat (tohle doma nezkoušejte). Ale na druhou stranu, kdy se mi poštěstí, aby mi holka řekla, že by se kvůli mně klidně nechala znovu zašít. Ale, aby to mělo nějaký happy end, myslím, že už jsem se hodně polepšil. Navíc, vždycky když si přejedu rukou jizvu na bradě, je to památka na ní, to už nikdo nevymaže. Možná se opět setkáme v tramvaji a možná taky ne.

A propos, před pár dny jsem potkal jinou Lucii, která ve mně vzbudila jiné vzpomínky, ale o ní nic psát nebudu. Je totiž "normální"...