Báseň

Svazují nás předsudky a stud
A uniká nám zábava a pud.
Proč nebavíme se jako puberťáci,
bezstarostně, hlupáci.

Přitom sami jsme si smyčku stáhli a pak další a další
Kde konec a začátek má se ztrácí

Většina provazy ani nevidí
ti bez nich jsou přece blázniví
jak můžou se takhle chovat svobodně se rozhodovat!

To v TV a kostele přec není,
když náhodou je, tak se to nesmí.
Co naplat že zdají se nám sny
Zatlač slzu, spi

A neříkej to raději nikomu mohl by se smát.
Že konec smyčky to je neměl by Ti lhát

Snad sám to ani neví,
či očí zavírá
Ty to teď už víš
a to se počítá

Je na Tobě
chceš konec lana hledat?
Někdo si zvyknul jiný zkouší řezat.

Jen tak nad ránem za střízliva Hrabkal