Vánoční

Tento blog věnuji cestovatelce. Má trochu jiný nick, ale myslím, že se v tom pozná. Milá subínka.

Bylo před vánoci a já dělal na programu pro jednu firmu, po zhruba 7 týdnech práce a posledním týdnu, kdy jsem opravdu skoro nespal, jsem byl konečně spokojen s výsledkem. Tak, zapadl jsem do postele a spal. Vzbudil jsem se, už nevím, co bylo za den. Vlezl jsem do sprchy. Tak a co teď...

(Zavoláme panenku)
"Ahoj, co děláš?"
"Ahoj, peču cukroví"
"Fajn, tak toho nech a přijeď ke mně"
"Mám ale už rozehřátou troubu"
"Fajn, vypni troubu a přijeď"
(Zavěsil jsem)

(Otevírám dveře)
"Na co máš tu zástěru?"
"Pekla jsem, říkal jsi, abych přijela"
"Pojď dovnitř"
...
"Ale docela se to hodí, chci dělat guláš, nakrájíš cibuli"
(Když krájím cibuli, mám chuť se bodnout nožem do nohy)
"Vymyslím zatím program, až to bude, přijď pro mě"

Zvonění telefonu (můj to není), ty se k ničemu nemáš, zvedám se a sahám do misky.
"Prosím"
"Kdo je tam a kde je moje manželka?"
"Tady poručík (první co mě napadlo, fakt nějaký debilní jméno, takovej policajt snad ani není), Vaše žena je u nás z důvodu podání vysvětlení"
"Já vím, kdo jseš ty hajzle, najdu si tě"
"To určitě, sbohem"

Koukáš na mě s nožem v ruce, a se zvědavýma očima.
(Pravidla znáš a přesto jsi ten telefon nevypla)
Vypínám ho, dávám zpátky do misky, instinktivně zavíráš oči.

(Tak o to ti šlo) beru ti nůž z ruky, "nebudeš si vybírat tresty, pravidla jsou od toho, aby platila, uvidíš sama"
Beru nůž a jdu dokrájet cibuli. "Můžeš tu zatím uklidit, já to dodělám"
Guláš celkem dobrý (ale znám ženy, co ho umí zkrátka líp než já) dobré víno, z jejich vinotéky. Chytám tě do náručí a celý večer, až do noci, se ti opravdu poctivě věnuju...

"Půjdeme si lehnout panenko?"
"Dobře miláčku"
"Poslal jsem mu tvoje fotky, pokud jsi chtěla, aby se rozvedl, tak je to na dobré cestě. Dobrou noc"
"Cože, to jsi doufám neudělal, to sakra nemůžeš"
Dojde ti celkem brzo, že jsi měla bejt zticha
...
"Dopoledne si o tom promluvíme a teď se pokus usnout"

Nevím, jestli jsi vůbec spala, ale udělal jsem ti kávu. Pomalu se probouzíš a usrkáváš.
"Vím, že jseš teď podělaná, protože jeho prachy potřebuješ, tak tě možná uklidním, žádné fotky jsem mu neposílal, ty jsou a budou jenom moje"
Evidentně se ti ulevilo.
"Neskončil jsem, pokud ses chtěla rozvést, tak klidně můžeš, ale já u toho nebudu. Se mnou si nikdo hrát nebude, ani ty ne"
"Ukaž nohu" (Sundávám ti naše společné pouto) "Jseš volná"

Tolik doprošování, pláče a snažení jsem do té doby nepoznal, ještě měsíc mi občas s brekem zavolala, pak pochopila, že to nemá smysl a že s tím telefonem to neměla dělat. Jemu určitě zase navykládala nějaký nesmysly a ačkoliv byl docela žárlivej, neměl v ruce nic. Jsou pořád spolu a mají malýho kluka, loni, asi v tenhle čas, jsme se i viděli, ale je to pryč definitivně.
Byla to jediná žena, která se mi tímhle způsobem celá odevzdávala skoro dva roky, nikomu jsem o tom neřekl, až doteď. Myslím, že pořád má kousek mě v sobě a já zase kousek z ní, pod svou slupkou, někde hluboko. Občas, když mám dominantní období, jako teď, si na ní vzpomenu a zatoužím po podobném vztahu. Ale ten vztah vyžaduje mnohem více důvěry, než člověk zažije ve vztahu obyčejném.

Pokud to někoho zajímá, tak první blog o panence, je s názvem "Trest".