Dohra …

Předehru rozebírají dámské časopisy, vlastní průběh sexu se rozebírá tady. Těžko něco nového vymyslím, ale mohl bych zavést nový výraz – DOHRA.

Smyslnost, vášeň, tělesné radosti a možná i nějaký malý hřích (pro nechápavé sex). Je jedno jak se to stalo a řadu detailů jsem už určitě zapomněl.

Co nezapomenu je ráno.
Horní patra hotelu s výhledem na udržovaný park. Myslel jsem, že usnula, rozednívalo se a tak jsem šel na balkon, zapálil si doutník a chystal se dopít láhev Four Roses co večer zbyla v baru na stole.
Do minuty přišla za mnou, doutník mi vzala z pusy, flašku z ruky a posadila se na druhé křeslo vedle mě. A tak jsem si zapálil další doutník a užíval si to ráno.
Sedíme tam v bílých hotelových županech, vychutnáváme si výborný doutník a společně z flašky dopíjíme dobrý bourbon. Nebýt uřvaných ptáků, tak je asi i úplně ticho. Pokaždé když se natáhne pro flašku tak jí z županu vykouknou prsa, jsou vidět její nádherné neopálené nohy.
Žena v bílém županu, která pomalu vypouští kouř z doutníku do chladného rána.

Vycházelo slunce, doutník byl sotva v polovině, omluvila se. Za chvíli jsem slyšel sprchu, ale když vyšla tak už to kouzlo bylo pryč. Ta sprcha musela být ledová, ale asi to potřebovala, už to byla zase ona a pusu nezavřela až do snídaně.

Někdy je zvláštní jaké věci zůstanou v paměti. A taky jsou věci na které se nedá zapomenout.
Vím, že to bylo kouzlo okamžiku, které se nedá vrátit ani zopakovat.

PS: pro zaryté romantiky, tu snídani neudržela – ten doutník, ale přijala tu drobnou, téměř nehodu s noblesou dámy.