Rande VIII

Dnes jsem měl opět schůzku s mojí Barbie. Chvíli jsem na ni čekal, hlídala dceři mimčo v kočárku a byla celá promrzlá. Vypadala mile, když jsem ji viděl zmoklou a s kočárkem.
"Budu tě muset rozehřát" říkám jí.
"Jo to budeš muset a pořádně a nejlíp v pelíšku".
Když jsem ji vyslékal její dlouhé štíhlé nohy byl studené.
"Ti to hrozně slušelo, jak jsi chodila s kočárkem"
"Kdybys nekecal, vypadala jsem otřesně, jak nějaká bosorka"
"Mě ses hrozně líbila... Jako vždycky"
Dlouho jsme se líbali a pomalu jsem ho do ní vsunul.
"Už jsi to nemohl vydržet?"
"Nemohl"
"Já taky ne, mazánku"
"Vždycky je to jako sen, strašně rychle to uteče a pak jen vzpomínám a ani si kolikrát nejsu jistý, jestli ses mě jen nezdála"
"Také mi to přijde jako sen. Ani tomu nemůžu uvěřit, že jsi tady a že se zase milujeme. Ještěže mám dnes volno. Vůbec by se mi nechtělo do práce. Panebože čím víc šoustáme, tím chci víc a víc..."

Teď tu sedím a přemýšlím, jestli se mě to všechno jen nezdálo.