Rána

Je sobotní ráno. Tedy spíš poledne. Ležím, poslouchám hlasy tohoto rána a přemýšlím, oči ponechávám zavřené. V hlavě se snažím rychle spočítat kolik rán jsem už zažil, docházím k tomu, že necelých 14.000.
Zasním se ještě na chvilku, než se vyhrabu z peřin a najednou si je v nějaké retrospektivě vybavuji některá z těch rán. Pomíjím ta dětská, ta byla nevinná, čistá, upřimná. Pominula rána adolescentní a přišla jiná. Rána před maturitou, rána před zkouškou, rána po kalbě, rána v cizích pokojích, rána na chatách a chalupách. Rána v postelích, rána vedle postelí, rána pod širákem, rána pod stanem, rána ve spacáku s holkou ze včerejší párty, rána s přítelkyní. Rána na studentských kolejích, rána bez klíčů, rána bez peněz, rána bez firemního mobilu, rána se ztracenými iluzemi (nemyslím tím de Balzaca), rána v novém vlastním bytě, rána s ženou. To ráno, kdy se probudíš jako táta, rána se svými dětmi, rána s jinou ženou, rána na služebkách, rána na letištích, líná rána v hotelích s rodinou, rána v hotelích s amatérkami .... Rána, kdy je ti zle z předešlého večera, rána kdy mi bylo zle ze sebe sama, rána nadržená, rána ukojená, rána smutná i veselá, rána malicherná, rána plná očekávání, rána kdy se probudíš a chybí ti kus sebe, rána kdy mi chybí kus tebe...

Teď ani nevím, proč to tady ze sebe vůbec dostávám ven, ale jednu věc vím jistě. Nebral bych zpět ani jedno a moc se těším na další... Teoreticky jsem snad v půlce života, tak ať to stojí za ty vzpomínky.

Život je ta nejlepší věc, která mě kdy potkala, a to myslím vážně...

P.S.: Nenašel někdo moje klíče? Když jsem byl na tankované 10°, tak jsem je ještě měl :)))