Třešňový pecky

Jsem sice takový připrcatělý hovádko s žílou,ale jak vidím zařízlý pysky ,kozy zralý k zestříkání,nejedu dál.Olíznu si obočí a tu božskou prdel musím dostat.
Hrábnu si instinktivně na žílu a dám s ní slovo.Jo. Slovo dalo slovo,
otočila se na všechny čtyři, nastavila půlky a já je mrdal.Pak jsem se po ní plazil jako prase, ukazovákem přejížděl trčící bradavky jejích prsou, cítil vůni jejího dechu, jazyk jí rval až na mandle, tiskl se blíž k jejímu tělu a čurák pronikal do tý nejnádhernější píči na světě. Vydávala nadržený zvuky, chroptěla, řvala, plakala, přirážela celým svým tělem, dlouhý nehty mi zarývala do zadku a když poprvé vystříkla, podbřiškem jí škubalo snad tisíc ďáblů.
To je obrovský. To je vzácný. To je síla. To je rarita. Konečně jí vidím do ksichtu,nejen ten poštěvák zvící třešňový pecky.
Tohle je Člověk, tohle je vzácnost.
Sluníčko nad mráčky, amen.