Mr. Later, vol I. / III

Rychle parkuji na svém místě před fabrikou. Je to už asi klasika, nestíhám, kolegové mi začali říkat Mr. Later. Urychleně směřuji k vrátnici, ať si stihnu čipnout v čas a nemusím hned na personální za Alenkou vysvětlovat. Takže valím, co mi nohy stačí, nástěnné hodiny opět nejedou a tak nemám tucha, kolik času mi ještě zbývá. Raději zaberu a před terminálem si střihnu skluz ala basebalový hráč při home runu na domácí metu. Ve skluzu přiložím čip a vidím 6:59.23, v duchu se poplácám po ramenou za dobrý výkon, ale najednou slyším: „Ty vole, on to dal.“ Kouknu a vedle a vidím, jak vrátný Karel neochotně tahá peněženku z kapsy a dává bankovku o nominální hodnotě 100 Kč obtloustlému Jéňovi. Jeňa bere kilčo a se slovy, že dobré 3 piva, si jej schovává do kapsy. No tak tohle je už hodně, dokonce i vrátní si na mě sázejí. No dělám jakože nic nevidím, jenom se debilně ušklebím, jak to umím a valím dál. Pokračuji do našeho oddělení, jdu rychle, boty se ozývají po celé chodbě, jenom kolem dveří ředitele projdu tiše jako myš. Už vidím dveře našeho kanclu, rychle do něj zapluji, a jsem v klidu, tentokrát jsem relativně včas a bez blbých keců starého, byť má pravdu.

V kanceláři popřeju kolegyňkám dobré ráno a kývnu na pozdrav pánské osádce. Když zalézám ke svému PC letmo kontroluji co mají holky, no spíš dámy, dneska na sobě. Pozornost věnuji hlavně kolegyni Jandákové, protože ty její výstavní pětky, jsou pro mě utrpení. Hlavně když jsem si týden nezašukal a ani nepomiloval se. A ta potvora, jako by to vycítila, no raději zapínám monitor a začnu vykonávat pracovní činnosti. Ještě vytáhnu mobil a zapínám si soukromá data. Monitor už jede, takže ještě rozklinout outlook a pomstu našeho IT oddělení, tj. informační systém. Než se to rozjede, kontroluji znova mobil, zda mi někdo nepíše. A přece, svítí ikonka whatsupu, rozkliknu a koukám, že dvě zprávy. Jedna od Kristýny a druhá od Barbory, obě shodně přejí dobré ráno, tak v rychlosti odpovím a jdu se věnovat práci, protože za 45 minut porada a já nemám dodělané podklady pro staříka.

Outlook je už naběhlý tak ještě jedu v rychlosti řešit emaily. V rychlosti mažu ty, které jsem nechal úspěšně vyhnít. Další nálož v rychlosti třídím na to, co se posere, když se na to vyseru, na to co se neposere a to co už se posralo a nic s tím momentálně nenadělám. Chvilku si ještě analyzuju to, co se posralo a jak moc se to posralo a moc se nezdržuju s těmi co se ani moc neposraly, spíš se z toho posral pisatel emailu. Tyto dávám do vyhnívací kopy, většinou se vyřeší sami. S touto agendou si hraju max. 10 minut a rychle si připravuji podklady k poradě, no spíš koukám na to, co mám a co mi chybí. Zjišťuji, že malý rest, jenom drobnost na katastrálním a jinak to asi bude k tomu projektu vše. Staříkovi na poradě to předám a jeho asistentka s tím sjede do města a já mám hotovo. Koumám hodiny a vidím, že mám do porady ještě dobrých 20 minut. Jsem sám se sebou spokojený. Ještě kouknu na Jandákovou, bych jí zabil, ty kozy mě fakt drtí mysl a navíc u mojí ženy je na návštěvě teta z Červeného Kostelce, tak mám myšlenky jen na jedno. Nic beru do rukou mobil, snad se přijdu na jiné myšlenky.

Vídím že přibyly další zprávy na whats. Kristýna píše něco o tom, že jí dlužím kávu a blabla takové ty řečičky, když se ženská nudí ve státní správě. Odpovídám, že s ní na kafé nemůžu, protože v tom našem prdelákově se všichni známe a byly by zbytečné řeči. Navíc mám ještě v živé paměti to co se dělo v baru poslední pátek, kdy jsem měl po 5 panácích blbé řeči zase já. Takže jsem spíš opatrný a prozatím ji slušně pálkuji. Otvírám další chat od Barbory, „Ty vole“, vypadne mi samovolně z úst na celý kancl. Kolegové zpozorněli co se jakože stalo a mně dochází, co jsem to vymastil. Rychle reaguji tím, že čtu ve zprávách, že Severní Korea odpálila raketu (slyšel jsem to ráno v autě v rádiu), která by zasáhla Washington. Kolega jenom utrousí, že to stejně ještě neunese hlavici, tak plácnu ještě nějakou hovadinu a vypadá, že jsem to ukecal. No tak natočím mobil ještě víc na sebe a začínám cítit tlak v mých jeansech. Barbora mi přeje ještě jednou dobré rano, prý zda bych se nepřitulil, že manžel je už v práci a je v pelíšku sama… Vše samozřejmě podloženo fotodokumentací. Pár fotek ňader, krásně upravené kundičky. Nejvíc mě však bere fotka, kde si líže bradavku, má neskutečně dlouhý jazyk, si pomyslím. Na sucho polknu, vyloudím samolibý úsměv a už jí odpovídám, že bych tuze rád, ať se přisune ke mně a přitiskne se zadečkem do mého klína. Okamžitě je online a po pár vteřinách za mnou doputuje fotka jejího božského zadku.

No tohle už nedávám, mám ho tvrdého jako z kamene a představa, že takhle budu absolvovat poradu je nepřípustná. Kontroluju čas, 15 minut do porady, beru s sebou podklady, mobil a mizím na WC. Cestou jí píšu svůj záměr, že fakt musím, jinak mi praskne. Přijímá hru a prý už jenom z té představy jak si ho honím s ní online, úplně teče, což potvrdí fotem s totálně mokrými prsty od jejích poševního sekretu. Rychle beru za kliku vstupu na toalety a kontroluji, zda jsem tam sám. Ještě než zapluji do příslušné koje, ji píšu, že bych to všechno rád slízal a chci, aby mi to rozmazala po strništi. Zavírám za sebou dveře a zamykám se s tím, že okamžitě kalhoty letí dolů. Ještě si schovám přezku od pásku do kapsy, aby při honění necinkala, nedělám to poprvé, že jo.:) Pak už to jde ráz na ráz. Dokonalá virtuální šukačka s holkou z ami, i když jsem si přísahal po poslední aféře, že už amatérku nechci ani za zlaté prase. Barča se činí, popisuje, jak by mi sála koule, lízala uzdičku, jazykem dráždila svěrač a pak ho chtěla až do krku. Já okamžitě kontruji, jak bych na to reagoval.

Moje nadržené texty jsou plné překlepů, protože levou honím a pravou psát písmena na pětipalcovém displeji z druhé strany klávesnice je boj. Barča je však božská, ignoruje to a pervektně kontruje. Najednou přestane psát a vidím, jak se zaznamenává zvuk. Přestávám honit a plný očekávání čekám. Bohyně virtuálního sexu to je, posílám mi 30 vteřin plných vzdychání a vykřičeného orgasmu, vše doplní fotkou její šťávy, která jí vytéká z kundy a stéká po jejím božském zadečku tak, že nakonec vytvoří celkem brutální mokrý flek na prostěradlu. Bylo nachově modré, takže do šlo krásně vidět. Já nečekám na nic, 2x si pustím ve smyčce ten její orgasmický koncert. Snažím se nedýchat, cítím už cukání v koulích a plním dlaň neskutečně hustou mrdkou, pak to fotím a posílám Báře. Ona kontruje, že je to škoda, takhle na dlani, ať jí to dám do úst a zbytek rozmažu po její tváři. Já okamžitě odpovídám, že bych moc rad. Pak dodám ještě to, že bych se s ní pak dlouze líbal a chutnal chuť mrdky své z jazyku jejího. Posílá mi pak ještě smajlík mrknutí a ten s pusou, pak už se rychle loučí, že musí vstávat a děkuje za krásné procitnutí. Já ji děkuji taky. Jsem spokojený.

Je mi fajn …, ale pak mi to dojde, vole, makej, porada. Koukám na hodiny, 3 minuty, makej. Položím mobil na zem a sahám po papíru. Upsss, zásobník prázdný, to mi už mrdka protýká z dlaně ven. Rychle natáhnu ruku, ať si nezasviním kalhoty. No nic, rychle se oblíkám jednou rukou. Mrdka stále protýká a začíná kapat na podlahu. Nějak se dopnu a chci jít do vedlejší koje pro papír, ať otřu sebe i podlahu. Otevřu dveře, dva kroky ven a slyším, že někdo jde. Rychle zapluji zpět a čekám, že se někdo vyprázdní do pisoárů. Samozřejmě, že to jsou kolegové z jiných oddělení, kteří se po ránu nalili kávou a před poradou se vyprazdňují. Stařikův krátký úvod leckdy zabere i 30 minut … Takže čekám, až bude bezpečno. Nakonec se mi podaří dostat do druhé koje, beru hajzlák, čistím ruku, čistím podlahu. Koukám na čas, a opět valím, co to dá.

Přiletím do poradní místnosti a je 8:02. Omlouvám se staříkovi, kolega z logistiky jenom procedí mezi zuby: “No jo, Mistr Later.“ Koutkem oka pak ještě zahlédnu, jak kolega z údržby dává neochotně kilo kolegovi z jakosti….