K čemu jsou dobré rozchody

Ke své smůle neumím oddělit sex od náklonnosti. Proto mám pořád nedostatek tělesného uspokojení, prostě nemůžu s každým, jako to mají chlapi, kterým někdy závidím. Zkoušela jsem to, ale nedopadlo to slavně. Přitom ostatní stránky mužského myšlení mi vůbec problémy nedělají, přijde mi, že chlapům rozumím daleko líp, než ženám, sama mám mozek víc mužský, než ženský, tak proč zrovna takhle stránka, ...cipísek, mi byla odepřena?
Zkrátka, potřebuji mít nejdřív nějaké pozitivní city a pocity, abych si to opravdu užila.
Jeden kamarád mi kdysi řekl, že na ženě je nejvíc vzrušující to, když je cizí. No a to já právě neumím. Cizí chlap mi většinou nic neříká, i kdyby vypadal jak ztělesnění mého ideálu, dokud ho nepoznám blíž a nezjistím, jestli má něco, co mi je sympatické.
Když už se stane a potkám ááách chlapa (a kupodivu to vůbec není o vzhledu, kdyby mi ho dali vybrat podle fotky, tak vím, že by určitě nebyl favoritem), se kterým si to umím představit na prvním rande a ono to, světe div se, vyjde, říkám si, fajn, úžasný sex, konečně to budu mít pravidelně bez trápení a závazků. Je to super jednou, dvakrát... a najednou to z mé strany už není jen o sexu, myslím na něj, kudy chodím, dělám věci, co si myslím, že by chtěl, abych dělala, trápím se, když se neozývá, po třech dnech se ozvu sama, trápím, se, když zapomíná na sliby, ale dokud je ten úžasný sex... jenže já už bych zase chtěla víc....pořád řeším, jestli se ozve, jestli se do konce týdne ještě uvidíme, odchází a už je mi smutno, mailovou schránku otvírám s napětím a srdce mi poskočí když uvidím novou zprávu se známou adresou.
A jednou to přijde zpráva, kterou bych radši nečetla. Vždycky se to stane, někdy dřív, někdy později... a bolí to jak čert.
Ale pak přijdou ty pozitivní stránky. Dvě kila, co nějak záhadně naskočila na váze od začátku podzimu jsou dole. Najednou se mi chce na dlouhé procházky, mám navařeno, napečeno, uklizený byt, dopletla jsem obří šátek a zlikvidovala další kostlivce, mám spoustu krásných nových fotek z procházek, cvičně jsem si uběhla půlmaraton a dopsala rozepsanou povídku, čtu si tu na amatérech blogy a zase začínám vidět ostatní lidi kolem sebe. Teď si jdu ušít krajkové šaty, na které mám koupenou látku a vymyšlený střih dva roky. A obleču si je na Silvestra jen sama pro sebe. Ale co udělám se svými tělesnými potřebami pořád nevím...