Jen chvíle vzpomínek...

Už několikrát jsem si otevřel tuhle aplikaci, abych něco napsal. Chtěl jsem Vám popřát hezké vánoce, ale nějak mi chyběla slova...

Chtěl jsem Vám popřát i všechno nej do Nového roku 2018...ale chyběla mi slova...

Včera, když jsem seděl u stolu s cukrovím, jednohubkami, uzeným, v ruce jsem držel skleničku bílého vína a koukal do krbu, kde plápolal oheň. Poslouchal jsem zpěv a hru na kytaru svých přátel z hor. Bylo mi najednou tak nějak krásně a zároveň smutno. Proto jsem vstanul od stolu a šel oblékat děti, blížila se půlnoc. Oblékl jsem děti a vzal si zapalovač i prskavky,skleničku na přípitek do kapsy a čepici na hlavu. Venku svítil měsíc, bylo jasno a vlastně jen šero. Od sněhu se měsíční svit odrážel a vypadal jako stříbrná peřina. Na louce nad městem už bylo živo. Bylo nas tam hravě přes třicet, jako každý rok. Hlasitě jsme odpočítávali poslední vteřiny starého roku. Děti pobihaly mezi námi a tradičně se tahali o boby, lopaty a pytle.

Najednou byl tady.

Nový rok 2018...

Všichni si začali přát a já se na to jen koukal. Moje žena si přišla pro skleničku, kterou jsem si vytáhnul z kapsy a koukala se na mě. Hrdlo se mi sevřelo a nebyl jsem schopen slova. Usmála se a odběhla si připíjet s přáteli. Koukal jsem na děti jak s prskavkami v rukou odjíždějí na bobech dolů po louce. Pod námi ve městě se ozývaly dělobuchy a začínaly první ohňostroje...

Stál jsem na kraji a koukal na ty barevné vybuchující koule na nebi. Hlavou mi prolétají události uplynulého roku... Do očí se mi derou slzy při některých událostech. Naopak se usměju při vzpomínce na sraz v květnu a vyhrách v tombole, na kafe a větrník s Kapičkou, na to jak jsem jel -al- pro pivo do džbánku, na veselý smích Qluxe a Megany, rozesmátá kukadla tety Pet,na Pyčku s filtrem v puse když si balí cigáro, na Devilfox jak ho pozoruje, na Psycho jak mi nese medového Jacka, Lady se zaječíma ušima na hlavě, na Sluníčka, jak krotí své malé rarášky, Doktora jak si vychutnává cigárko, nebo culící se Sence, všudypřítomný objektiv NejsemzUSA, krásný úsměv Doklinky, nebo pohled hajného, když dávám do guláše jalovec,Jendu s ženuškou, jak mi pomáhají v kuchyni,masáž obličeje od Mršky, Topasův apetit na sladké a Boženčin řízek...

Ze vzpomínek mne vytahuje kamarád. Třeseme si rukama přejeme do Nového roku. Za ním jdou další a pijeme šampus rovnou z láhve. Mé tři děti mne objímají a chvíli koukají na ohňostroj, než skočí na boby a zase jedou z kopce. Přichází má žena chvíli mi kouká do očí. Přejeme si do Nového roku a dáváme si polibek... Zase mne někdo tahá za rameno a třese mi rukou...

Potkal jsem zase spoustu lidí, kteří se mi zapsali do srdce. Někteří velmi hluboko a navždy.

Vánoce u nás doma, štědrý večer a rozbalování dárků,rozesmátá šťastná očka mých dětí, úsměv mé ženy...

Byl to krásný i bolestivý rok. Tenhle rok 2018 bude pro mě zlomový, cítím to...

Dovolte mi prosím, abych Vám všem popřál všechno nej do roku 2018,doufám že potkáme a připijeme si na cokoliv...

Fred