Štědrý večer

Stromeček nazdobila víceméně z nějaké otupělé setrvačnosti, než z radostného očekávání. Radost. Už si ani nevzpomene, kdy naposledy pocítila nějaké vzrušení z očekávání. Očekávání. Spíš jen marné touhy a nesplněná přání, následovaná zklamáním a pocitem hořkosti. Kolik takových hořkých pilulek už musela spolknout. Nespočet.

Nerozuměla proč, proč ona? Proč je k ní osud tak nelaskavý? Vždy každému vyšla vstříc, snažila se být dobrá. Dobrá dcera, dobrá manželka, dobrá matka. Tak proč má stále pocit, že svůj život utratila nadarmo? Proč se v ní usídlil ten nehezký pocit osamění? Má děti, má vnoučátka, snaží se být dobrou babičkou, snaží se.

Snaží se, ale vděk žádný. Nikdo její snahu neocení. Může se třeba rozkrájet. Může se z toho zbláznit. Jak ji všichni jenom zneužívají, jak si jí nikdo neváží, jak je vlastně nepotřebná, na obtíž.

Nalila si do sklenice z poloprázdné láhve. Zapálila svíčku, usedla do křesla a zhluboka se napila. S rozkoší procítila, jak se jí zahřívají vnitřnosti. Tohle potřebovala, dopila a nalila si další sklínku. Jejím tělem prostoupil příjemný pocit uvolnění. Zahloubaně hleděla na ozdobený stromek a popadla ji lítost. Sama. Zase je sama. Jako pořád. Pro koho to vše vlastně dělá?

Měl by tu být, měl by tu být s ní. Měl by vidět, jak trpí. Měl by ji utěšit v jejím trápení. V její samotě. V jejím smutku.Smutku, který tolik tíží její srdce. Pohlédla na malý stolek vedle dveří. Měla tam úhledně srovnané krabičky s léky. Napila se a po tváři jí přeběhl úsměv.

Jednou to udělám. Udělám to a potom budete všichni konečně vědět, že už je pozdě. Plamen svíčky zapraskal, jako by na znamení souhlasu. Ano, jednou...utápěla se v té představě, jak budou všichni zpytovat své svědomí...a ona...ona bude ten, kdo nakonec zvítězil. Přála jim to všem. Ze srdce přála.
Dopila a nalila si zbytek z láhve.

Zvedla se z křesla, zavrávorala, upadla. Když se snažila vyrovnat balanc, shodila rukou hořící svíčku. Od svíčky se vzňal koberec, Pokoj zahalil hustý, dusivý dým, vzplanuly těžké závěsy, záclony, stromeček, který dnes nazdobila víceméně z nějaké otupělé setrvačnosti.