Antierotická povídka

Následující text je psán na přání. Ani nevím, v jaké slabé chvíli jsem na to kývl, ale asi má _cubicka_ dobré přesvědčovací schopnosti (nebo spíš mi zabrnkala na ego, to platí na každého chlapa). Nicméně dámy, nejsem námezný pisálek, nezvykejte si na to.
Přání znělo "erotická povídka". A protože to ani jinak neumím, napatlám na to tolik sarkasmu, kolik se na to vejde. Něco jako když si čokoládový dezert posypete vrchovatě strouhanou cibulí a polijete octem - opravdu jen pro gurmány.

* * *

Následující text je čistá fikce. Jakákoliv podobnost s žijícími osobami a jejich částmi těla je čistě náhodná.

* * *

Neděle, 18:30.
Spěchám na rande naslepo.
Prší.
Ono to vlastně není rande naslepo. Vím, jak vypadá. Poslali jsme si fotky na seznamce, takže oba víme, jak vypadáme.
A ono to vlastně není obyčejné rande - nebyla to totiž seznamka jako spíš erotický web.
Je to už nějaký ten pátek, co jsem měl to potěšení zašpásovat si s nějakou dámou. Co si budeme nalhávat, nejsem žádný lev salónu, boháč ani pornoherec. Když si k tomu připočteme ještě fakt, že ani zdaleka nevypadám jako Johnny Depp, jsem v balení žen ve výsledku úspěšný jak němý v pěvecké soutěži.
Čvachtám kalužemi na místo setkání, s pocitem, že bych ho strčil snad i do lešeňové trubky, a pravidelně kontroluji čas. Stihnu to. Snad.
Při přecházení přes přechod se lačně ohlédnu po svůdně rozpáleném výfuku, až se musím napomenout: Soustřeď se, idiote!
Na místo pod hodinama dorazím o dvě minuty později, ale ve srovnání s mou obvyklou nedochvilností si v duchu přehrávám oslavné fanfáry. Akademická čtvrthodinka splněna s rezervou.
Chvíli jsem poslouchal ťukání kapek do deštníku a sledoval projíždějící šaliny, jak s valivým ocelovým hřmotem vířily vodu kolem kolejnic. Cítil jsem, jak ve mě roste neklid a nervozita, a co chvíli sledoval čas. Nebylo by to poprvé, co na smluvenou schůzku nikdo nedorazil. Počkám patnáct, dvacet minut, a pak na to prdím, řekl jsem si.
Jen co jsem tu myšlenku dokončil, všiml jsem si osoby kráčející mým směrem.
To je ona.
Poznala mě a zamířila přímo ke mně.
Jedním zběžným pohledem od hlavy k patě jsem naznal, že fotka, kterou mi poslala, nejenže nelhala, ale že ve skutečnosti vypadá stejně dobře jako na obrázku. Bůh žehnej absenci photoshopu.
"Ahoj," řekl jsem.
"Ahoj, ty budeš asi Květoslav, že?"
"Přesně tak," usmál jsme se. (Přece jste si nemysleli, že sem napíšu své jméno?)
"A ty jsi Zuzka. Těší mě." Podali jsme si ruce.
"Tak tedy... půjdem?" otázala se s úsměvem.

Sedli jsme si do jedné kavárny nedaleko.
Zuzka si objednala víno. Já jako pivař odolal pokušení dát si jedno orosené a sáhl rovněž po sklenici vína. Dobrým moravským přece nic nezkazím, nebo ne? Když mi pak číšník, ujišťujíc mne, že je to opravdu suché, přesně jak jsem chtěl, donesl podivně nasládlou rulandu, potlačoval jsem při každém loku ušklíbnutí a trénoval tak obličejové svaly.
Bylo to přesně podle plánu. Nejdřív si sedneme na chvíli někam do neutrálního prostředí a prohodíme pár slov, abychom zjistili, že ani jeden z nás není asociál nebo úchyl. Připadal jsem si jako obojí dohromady a byl jsem docela zvědav, jak to utajím.
Poté, pokud ani jeden z nás nevzbudí v tom druhém špatný dojem (opět - netuším, jak toho docílit), odebereme se do předem připraveného soukromí - ke mně. Přece jaký jiný cíl by měla mít schůzka dvou lidí z internetu?
Byl jsem však překvapen, jak jednoduše konverzace plynula. Byli jsme dva úplně cizí lidé, kteří se nikdy předtím nepotkali, proto by nebylo divné, kdyby hovor zezačátku skřípal. Obvykle trvá, než se dva naladí na stejnou vlnu, obzvlášť mají-li jiné zájmy, myšlenky a smysl pro humor (pokud vůbec nějaký). Na chatu jsme si sice několikrát smysluplně pokecali, ale mluvená debata je přece jen jiný šálek kávy.
Když jsme dopili, objednali jsme si ještě jednu rundu. (A sakra! Zas ten sladký sajrajt!) Měl jsem tedy dost času si ji prohlédnout. Nebyla to prvoplánová krasavice, jaké si všimnete ihned, co se vám objeví v zorném poli. Byla hezká, to ano, ale taková trochu šedá myška. Avšak čím déle jsme se bavili, tím více se mi líbila; a přísahám, že vínem to opravdu nebylo. Hlavně to, jak mile a uvolněně působila, ji dělalo o třídu hezčí. A taky se smála mým debilním vtípkům.
Měla na sobě úzkou sukni nad kolena, tričko s nijak vulgárním výstřihem a svetřík - takový ten kus tenkého hadříku, které ženy často nosí a který snad ani nemůže zahřát. Má chlípná mysl nedostatečně sexuálně využitého třicátníka si představovala, jak má pod tou sukní samodržící punčochy s krajkou. S krajkou, která těsně obepíná její štíhlá stehna. Už když jsme vcházeli do kavárny a já jí podržel dveře, prozkoumal jsem zezadu terén a zaregistroval bezvadně tvarovaný zadek. Jak jsem tam tak seděl naproti ní, s vědomím zjištěných skutečností a tradičně bohatou fantazií, cítil jsem, jak se můj penis připravuje k erekci. Takový ten polotuhý stav, znáte to.
"Takže," utnula předchozí tlachání a zároveň proud mých nemravných myšlenek. "Chodíš často na amatéry?"
"Hm, ani ne. Sem tam nakouknu, ale že bych tam byl často... to ani ne," zalhal jsem.
"Vůbec bych to do tebe neřekla, že chodíš na takové stránky. Nevypadáš na to." Tak tuhle větu rozhodně neslyším poprvé.
"Já vím," řekl jsem. A byla to pravda. "Ty taky nevypadáš jako typická amatérka," pozvedl jsem žertovně obočí.
"A jak vypadá typická amatérka?" oplatila mi pozvednutí obočí.
"No," zaváhal jsem. Teď mě dostala. "Já ani vlastně nevím. Prostě... vypadáš až moc slušně na to, jaké prasárny tam jsou k vidění," vysoukal jsem ze sebe.
"Třeba nejsem až tak slušná," usmála se tajemně a prsty si pohladila místo, kde by se zhruba měla pod tričkem nacházet bradavka. Pak vzala jemně za lem výstřihu a stáhla si ho tak, aby vykoukla černá krajka podprsenky. Ujistila se, že není v dosahu číšník nebo jiný vetřelec a stáhla si i krajku, aby na vteřinu odhalila bradavku.
Veškerá krev z mozku se mi nahrnula do dolních partií a polotuhý stav se změnil v beton C30/37. Řádně vytvrdnutý.
Musel jsem zírat jak idiot, protože se zasmála a řekla: "Promiň."
"Ne, v pořádku, já jen... ty jo, to mi nedělej. A nebo... nebo radši jo."
"Takže," řekla dnes už podruhé. "Budem pokračovat?"
"Dopijem a jdem," nezaváhal jsem a ani jsem si neuvědomil, že jedna z největších českých lží tentokrát nabyde na pravdivosti.
Zaplatili jsme (vlastně já jsem zaplatil - odporná zvyklost, ale co člověk neudělá pro dámu) a odebrali se k východu.
"Chtěla bych něco vyzkoušet," řekla, když jsme byli venku.
"Jasně, o co jde?"
Přitiskla se ke mě a políbila mě. Voněla jako jaro na alpské louce. Sjel jsem rukama na její zadek, stiskl půlky a pevně přitiskl její klín na svůj.
Zašeptala mi do ucha: "Vyšukáš mi mozek z hlavy?"
Jestli jsem byl do té chvíle schopen rozumně uvažovat, byl s tím v tu ránu konec.

Cesta ke mě byla jako v mlze. Uvědomoval jsem si osobu vedle mě a svou erekci a říkal si, že asi takhle si musí připadat pes, když ucítí hárající fenu. Víc jsem nevnímal. Snažil jsem se ignorovat také výstražnou kontrolku, která mi blikala v hlavě a která mi říkala, že je až krajně podezřelé, jak jde vše jako po másle.
Když jsme za sebou zavřeli dveře mého bytu, přívitalo nás ticho a prázdnota předsíně. Shodili jsme kabáty a zamířili dál do bytu. Rozsvítil jsem tlumené světlo a odhalil tak útulný a uklizený pokoj; byl jsem na sebe pyšný (aby taky ne, s úklidem jsem si dal záležet).
Zuzka si sedla na mou postel.
"Dáš si něco? Třeba čaj, vodu nebo něco jiného?" zeptal jsem se v záchvatu pohostinnosti.
"Tebe," řekla a přitáhla si mě k sobě.
Přisál jsem se na její měkké rty a svým jazykem pozdravil ten její. Chvilku jsem ji jen nesměle držel kolem pasu, ale pak jsem odvážně zamířil výš a našel její ňadro. Jemně vzdychla, když jsem jej stiskl.
Svlékl jsem jí ten pitomý svetřík a tričko. Neváhala a sama si rozepla podprsenku - zřejmě vycítila, že na reprezentování v olympijské disciplíně Rozepínání podprsenek se ještě necítím.
Ten kus krajkového prádla sklouzl lehce jako poslední suchý list ze stromu za listopadového odpoledne a mě se naskytl pohled na její prsa. Mé bystré oko ihned zaregistrovalo, že si ty její dva zázraky udržely tvar i po náhlé ztrátě opory a její bradavky trčely proti mě, jako by volaly: Vem si nás, vem si nás!
Poslechl jsem volání divočiny a skryl jednu do své dlaně. Svými rty jsem se přesunul na její krk, kde jsem neopomněl ani ušní lalůček. Zuzka mi mezitím zkoumavě bloudila rukou v okolí rozkroku.
Položil jsem ji na záda a pokračoval v rozdělané činnosti. Chvíli jsem se ještě věnoval krku, zatímco mé ruce hladily její dekolt, pak jsem však zahájil taktický přesun dolů. Doputoval jsem svými rty k prsům, kde jsem hodlal chvíli zůstat. Laskal jsem bradavky rty i jazykem, vtahoval je do úst, kroužil kolem nich a hladil jí ňadra dlaněmi. Když se čas nachýlil a byl čas jít, pokračoval jsem v sestupném pohybu. Krátká zastávka u pupíku mě zdržela pouze na vteřinku.
Trochu jsem se odtáhl a pomalu jí začal vyhrnovat sukni. Zuzka na mě hleděla a nic neříkala. S tlukoucím srdcem jsem pozoroval, jak se odhalují centimetry a centimetry jejích stehen. Připadal jsem si jako šestiletý kluk, který rozbaluje vánoční dárek. Asi v půli stehen se objevila krajka samodržících punčoch. Malý kluk ve mě zaryčel štěstím.
Vyhrnul jsem jí sukni až k pasu a zjistil, že je naostro.
"Překvapení," špitla.
V posvátné úctě jsem hladil její svatyni, vyholenou do hladka až na tenkou čárku. Pokožka jejího Venušina pahorku byla jemná jako samet. Nekecám.
Potichu sténala a oddechovala, když jsem prsty projížděl stydké pysky a kroužil kolem klitorisu. Pak jsem zamířil prstem dovnitř a ocitl se v deštném pralese. Nebyla vlhká, byla mokrá. Zřejmě se jí to líbilo, protože do sebe vtáhla vzduch se skousnutým spodním rtem.
Moc dobře jsem věděl, co se v této situaci očekává a taky jsem to velmi rád provedl. Sklonil jsem hlavu a začal ji dráždit jazykem. Abych zvýšil efektivitu svého konání, zapojil jsem do hry i prsty. Její sténání bylo pro mé uši rajskou hudbou.
Ani nevím, jak dlouho byl jsem tam dole. Při některých aktivitách člověk ztratí pojem o čase a tohle byl ten případ. Hladila mě ve vlasech, zatímco já ochutnával její vlhkost, tu typickou chuť, kterou nenajdete nikde jinde na světě a nepoznáte ji, dokud neochutnáte ženu. Zvýšil jsem frekvenci pohybu prstů v domnění, že vrchol je na dohled.
Ten na sebe nenechal dlouho čekat. Zuzka hlasitě vzdychla, mírně se prohnula v zádech a stiskla mou hlavu mezi stehny. Matně jsem vnímal rytmické stahy jejích svalů.
Chvíli jen tak ležela a oddychovala. Já si mezitím ve vítězném tichu vychutnával pocit hrdiny. Pokud chcete potěšit chlapovo ego, dámy, tohle byl návod.
Položil jsem se vedle ní a chtěl jí dát lehkou pusu, ale ona se přesunula k mému rozkroku. Jala se rozepínat mi kalhoty.
Začala mi opět blikat výstražná kontrolka a mě bylo naprosto jasné, že tohle může být klíčový okamžik večera. Stáhla mi kalhoty a prohmátla penis přes trenýrky. Pak stáhla i je a osvobodila tak mé žilnaté, pěticentimetrové hovado.
Nezasmála se, neušklíbla se, jen ho uchopila a začala ho laskat jazykem. V okamžiku, kdy si ho zasunula do úst, slastně jsem zavřel oči a odebral se do sedmého nebe.
Byla velmi šikovná, svými rty mi navozovala pocity více než příjemné. Zapojila do hry i zuby a jemně zkousla. Trochu to zabolelo a já sykl. Usmála se.
Zkušeně mi ho kouřila a nezapomněla mi přitom hladit koule. Překvapila mě, když mi zaryla nehty do stehna a a udělala pořádný škrábanec.
"Au," poznamenal jsem.
Začala mi ho opět lízat a hlasitě přitom mlaskat. Udiveně jsem se zamračil a částečně sestoupil ze slastných výšin. Když mlaskání nepřestávalo, pootevřel jsem oči a trhnul sebou.
"Falko, ne, fuj! Fuj je to!"
Můj pes na mě udiveně pohlédl a já mu v tom leknutí nevybíravě odstrčil hlavu.
Zvedl jsem se do sedu a rozhlédl jsem se.
Byla tma. V pokoji jsem byl sám. Kromě mého psa.
Podíval jsem se na hodinky. Bylo půl druhé ráno.
Unaveně jsem zabořil hlavu do polštáře a počkal, až má zvýšená tepová frekvence klesne do bezpečných hodnot.
Můj pes, který mě vytrhl z tak báječného snu, na mě hleděl s vyplazených jazykem, jako by se nechumelilo.
"Ty jsi ale prase, Falko." řekl jsem.
Falko neřekl nic. Jen na mě koukal s tím naivně debilním výrazem, s jakým se dokáže koukat jenom pes.
Rezignovaně jsem ho podrbal za ušima.
Napadly mě dvě věci.
Zaprvé, už nikdy nebudu spát nahý. Nikdy, pokud bude v mé ložnici pes.
A zadruhé jsem si uvědomil, že za můj největší erotický zážitek za poslední rok a půl může můj pes.
Plně mi došla zoufalost tohoto zjištění a smutně jsem položil hlavu zpět do polštáře.
Zítra mu koupím alespoň lepší granule.
Za odměnu.

* * *

OPAKUJI. Jakákoliv podobnost je čistě NÁHODNÁ. Jo, a psa taky nemám...