Seděla v kavárně a právě jí donesli šálek kávy.
Miluje kávu a kavárna byla opravdu krásná , všude na zdích fotografie a staré aparáty.
Oči jí lítají a hlavou běží kolik asi tváří a obrazů z těch aparátu vzniklo , kolik štěstí lásky a všeho uložil do paměti lidí.
Neví proč tu vlastně je . Zakázala si sem jít a přesto jí něco nutilo .
Jedna hloupá zpráva , která odstartovala mozek na plné obrátky se spoustou otázek .
Dovím se konečně pravdu ?
Vychutnává kávu a v tom zacinká malý zvoneček nad dveřmi který upozornuje , že někdo vchází.
Je tam on .
Ten , který způsobil tolik bolesti, slz pochybnosti o sobě .
Když ho poznala , bylo prostě dokonalé , nemohla se ho nabažit tak jako on jí.
Neví jestli to byla láska , nikdy ho netoužila vlastnit ,jen jí dokázal do života přinést něco nového a nepoznaného . Objevila krásu sexu a věcí v sobě , které by jí dříve ani nenapadly .
Jenže toto vše bylo vykoupeno potoky slz . Tolik horkých van kde mohla v klidu brečet .
On dokonalý společník , člověk který jí stále opakoval , že mu může věřit .
toto vše se jí promítlo hlavou než došel k ní .
Měl na tváři úsměv jako kdyby se nic nedělo jako by se nic neudálo .
Políbil jí na líce a jen se zeptal jak se má
Jak se mám ?
Její mozek řval
Jak se mám Ty hajzle ?
Kurva nevíš co vše se stalo , co si zapříčinil , to že si otočil něčí život a šel v klidu
dál ?
Kurna to je otázka .
Jen se usmála a odpověděla, že skvěle.
Zeptala se co potřebuje , že se nutně museli vidět .
Nic
Jen věděl , že by nedorazila , kdyby napsal to že jí chce vidět.
Začal hrát svou hru o tom jak mu chybí a jak je mu vše líto a ted ,ale opravdu ted se to změní .
Seděla proti němu a koukala na něj a jen si pomyslela , že kdysi si myslela jak ho zná a dnes je to neznámá tvář.
To, že člověka nejde poznat nikdy dokonale , že i když víme co odpoví na naše otázky , přesto nikdy nebudeme vědět jak se v určitých chvílích zachová.
Pet :-)