Začalo to v tramvaji [1]

Začalo to v tramvaji.
==============

Koukám? Ne! já přímo zírám,
do výstřihu slečně sedící,
pot z čela kapesníkem stírám,
já, člověk opět hřešící.

Nad kopečky vyhlídkový let,
provádí mé chtivé oči.
Pod tíhou velikosti číslo pět,
jistě ke klínu to stočí.

Zástavku jsem minul svojí,
kabátem teď zakrývám,
v kalhotách, že něco stojí,
a nehty do držadla zarývám.

Tramvaj škubne, padám na ní,
tou boulí přímo do prsou,
ona hlavu dolu sklání,
koule mé to asi odnesou.

Však její au se mění v překvapení,
šok vystřídán je úsměvem,
naznačuje slovy, měj strpení,
počkej, až ke mně dojedem.

Pod kabátem šmátrá její ruka,
tvrdost dobře testující,
mnou vzrušení už hodně cuká,
a pohoršuju jiné cestující.

Ven z tramvaje mě tahá,
div, že ze schodů nespadnu,
povídám ji, slečno drahá,
pojďme na to, ať vám nezvadnu.

Ujdem kroků sotva dvacet,
když tu o stromek se opírá,
les bych mohl celý kácet,
když nohy pro mě rozvírá.

Sukni nahoru, kalhoty dolů,
velmi rychle dávám,
ona na čtyřech jak nohy stolu,
a pérem na ní mávám.

... pokračování příště.