Žák vs. učitelka

Jistě mi dá nemalý počet mužů za pravdu, když si dovolím tvrdit, že není nic neobvyklého, když začne žák toužit po své učitelce. Chtěl jsem původně začít slovy "Snad téměř každý chlap chtěl někdy ohnout svoji učitelku...", ale to by mohlo podráždit chudáky, kteří měli smůlu jen na samé staré rašple a obézní mužatky. Proto abych nepůsobil jako arogantní suterén, poupravil jsem zmíněnou větu.
Má osudová ohnutelná učitelka přišla v páté třídě, tedy v období, kdy vedou kluci zapálené diskuze, které spolužačce během prázdnin povyrostla prsa a která už začala nosit tanga. Naše původní učitelka angličtiny byla nešťastnou náhodou infikována semenem, v břiše jí začal růst vetřelec a ona musela na mateřskou. Na její místo nastoupila jiná učitelka, mladší, hezčí, milejší... no prostě ve všech ohledech lepší. Já s mým tehdejším nejlepším kamarádem jsme se navzájem podporovali v chlípných představách, tedy tak chlípných, jak jen může jedenáctiletý kluk mít. Shodou okolností ta provokativní mrcha měla v oblibě sukně, což mělo za následek, že nám až nápadně často padaly nešťastně propisky pod stůl, kam jsme se museli hluboce sehnout, abychom si je zvedli. Nikomu snad nemusím vysvětlovat, že při tom pobytu pod stolem za účelem hledání ztracené propisky jsme očima hypnotizovali její nohy, obzvlášť místo, kde se stýkaly s lemem sukně. Jako by se spatření sebemešího kousku jejích kalhotek rovnalo nalezení svatého grálu. O to víc nás dráždilo, že většina těch sukní končila proklatě vysoko na stehnech. Co si o nás myslely spolužačky, nechci ani pomyslet.
Vzpomínám si na jednu hodinu angličtiny ke konci školního roku, tudíž někdy v červnu. Naši milovanou vlast zasáhla teplá fronta a naše milovaná učitelka přišla v tak krátké zářivě žluté minisukni, že z pedagogického hlediska mi ta hodina vůbec nic nepřinesla. Propisky padaly ze stolu jak přezrálé švestky a my s kamarádem strávili pod stolem víc času než na židlích. Ještě teď, když na tu zářivě žlutou sukni pomyslím, mám nutkání mluvit anglicky.
Byl jsem do své učitelky tak zakoukaný, že jsem jí v jednom domácím úkolu vyznal lásku. Měli jsme anglicky popsat náš ideální den, a já bez zaváhání napsal, že bych ho nejradši strávil s ní. Až těsně po odevzdání mi došlo, jakého vola jsem ze sebe udělal. Když jsme pak v další hodině dostávali oznámkované úkoly zpátky, trnul jsem, abychom je nemuseli číst nahlas. Naštěstí však k takové potupě nedošlo a má milovaná učitelka mi můj úkol předala beze slov či jiných gest, jako pravá profesionálka. A protože jsem byl vždycky kluk chytrá a šikovná, dostal jsem jedničku.
Jednoho dne jsem kdesi doma úplnou náhodou objevil malé hranaté zrcátko, obdélník pět centimetrů na deset. Jakmile jsem jej spatřil, ďábel ve mě začal okamžitě spřádat plány. Vzal jsem si zrcátko do školy v naději, že bude mít moje milovaná učitelka opět sukni. A co čert nechtěl, měla.
Seděl jsem zrovna v první lavici a učitelka za katedrou, nohama natočená ke mě, což byl pro mě jasný signál pro vytažení zrcátka z aktovky. Nejdřív jsem si myslel, že si ho položím na nárt a nohu pak posunu dopředu, ale nakonec jsem jako nejlepší vyhodnotil dát si ho mezi stehna a odrazem pod lavicí pozorovat nabídnutý výhled. Šlo to celkem dobře, výhled to opravdu nebyl špatný, ale pak se najednou ozvalo:
"Ale ale, Květoslave, co to děláš s tím zrcátkem?" (Opět, přece sem nenapíšu své jméno?!)
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Moje tepová frekvence si na pár úderů dala pauzu, kulky i se zbytkem nádobíčka zalezly hluboko do těla a já ztuhnul jako srna ve světle reflektorů za vlahé letní noci na silnici kdesi v Beskydech.
Nebyla to učitelka, kdo vyřkl tu hroznou obviňující větu, ale spolužačka, která byla zkoušená u tabule. Psala zrovna něco na tabuli, z teď už neznámého důvodu na přední stranu otočné části tabule, ale tak, abychom neviděli, co píše, takže byla otočená k nám a zády ke stěně. Jak psala na spodní část, podřepla si a spatřila, jak koukám dolů do zrcátka mezi stehny. Našla tak jedinou skulinu v mém jinak dokonalém chlípném plánu. Děvka jedna práskačská.
Musel jsem být tehdy rudý jako rak, a má obhajoba, co si to sakra vymýšlí, by v soutěži přesvědčivosti asi nevyhrála. Dodnes nechápu, že jsem nedostal poznámku ani vážnější výchovné napomenutí, takže se o tom doma nikdo nedozvěděl a já si svých pět vteřin ostudy odbyl už ve škole. Nemělo to díkybohu žádný vliv na mou rozvíjející se sexualitu a já úchylným pakem zůstal dodnes.
Jak už to tak u mladých učitelek bývá, byla u nás jen jako záskok na jeden rok, než se vyřešil problém s nedostatkem učitelek. Od šesté třídy jsme už měli stabilně učitelku, která mě sice na poměry základní školy naučila obstojně anglicky, ale z její až vojenské autority jsem měl noční můry. Mou milovanou učitelku jsem už víckrát nespatřil, z mé paměti se vytratilo její jméno a zůstala jen zářivě žlutá barva, štíhlé nohy, malá prsa a perfektní zadek.
Jak čas plynul, absolvoval jsem další stupně vzdělání. Na střední škole ani na univerzitě se už však nenašla žádná sexy učitelka, která by ve mě vzbudila podobné pobláznění jako ona angličtinářka. Možná to bude tím, že jsem si zvolil obor, který je spíš výsadou mužů a víc než učitelek jsem měl učitelů.
Jako každý absolvent jakékoliv školy, pokud nechce být bezdomovcem a nemá bohaté rodiče, jsem ve vší slávě nastoupil do práce. Když se pak naskytla možnost vzdělávat se v rámci zaměstnání v dalším jazyce, neváhal jsem a zapsal jsem se. Naše původní učitelka pro mě nového jazyka po nějaké době rovněž utrpěla inseminaci, načež byla vyměněna za jinou, pro mé smutné oči asi dvakrát starší. Ne že bych s ní byl nespokojen, ale motivace a nadšení z výuky u mě poněkud klesly.
Až celkem nedávno proběhla opět výměna a my místo ní vyfasovali mladičkou holku, ještě studentku, co si přivydělává v jazykovce. Bylo to zpočátku celkem neobvyklé, když nejmladší z nás byla na hodinách právě učitelka, ale nemůžu říct, že bychom si stěžovali. A musím poznamenat, že je to velmi šikovná děvčica. A ta krátká kostkovaná sukně, ve které vypadá jako nemravná studentka z filmů pro dospělé, jí taky velmi sluší.
Nikdy se mi nestalo, že bych se zamiloval na první pohled. Tak to u mě nechodí.
Zamilovanost je jako mimozemské klíště, které se na vás přisaje, aniž byste to tušili. Postupně vás více a více vysává, a než se nadějete, zvětší markantně svůj objem a vy pocítíte jeho tíhu. V konečné fázi se v něm probudí mimozemské instinkty, čímž vám jen tak ze srandy tu a tam vytrhne kus masa z těla.
Stojím teď před zrcadlem, jak mě pánbůh stvořil. Kritickým okem hodnotím své nahé tělo a zvažuju šance.
Od mých jedenácti let se toho v podstatě moc nezměnilo. Vlasy si zanechaly svou tmavou barvu a zrak se mi taky nezlepšil. Pravda, vousy mi tehdy nerostly, ale to bych nepovažoval za tak velkou změnu. Hubené netrénované tělo jsem si ponechal až do dospělosti, avšak místo toho, abych si vypěstoval na břiše vánočku, začíná mi tam pomalu kynout bochníček. Pohled na mou hruď, kde mi moc mužného ochlupení naděleno nebylo, se od dřívějšího pohledu taky příliš neliší. Co se týče mého rozkroku, tak tam k určitému zvětšení došlo. Bylo by smutné, kdyby nedošlo. Ale žádná sláva to taky není. Občas na mě vyčítavě hledí uslzeným okem, ale většinu času jen tak sklesle visí a smutně přemítá, jak by se u někoho jiného měl mnohem líp.
Odcházím od zrcadla s myšlenkou, že si na mladou učitelku budu muset nechat zajít chuť. Nejsem do ní zamilovaný, ale cítím, jak ta malá, ostnatá a zubatá kurva obchází nenápadně kolem a hledá místo, kde by se na mě přisála.
Budu se před ní mít na pozoru.
A radši si počkám, až se oteplí.
A pořídím si zrcátko.