Sára - Táborák

Sára. Je teda fakt, že jsem si Daniela tím pádem začala více všímat. Tu postavu na ten věk neměl zase až tak špatnou – byl určitě o dost starší, nic pro mě. I když zase ti naši puboši – ti byli vysloveně na provaz.

Nejdříve jsem k tomu táboráku jít tedy vůbec nechtěla, taky proč taky? Jenže zrovna bylo dost horko v noci, a dělali kravál, takže se moc spát nedalo a mě se taky nechtělo. Když zahnali děcka do stanů, tak jich tam sedělo už jen pár, někteří popíjeli a postupně taky mizeli. Nakonec tam zůstal Daniel sám – tak nějak mi ho snad přišlo líto nebo co, a taky jsem povahou trochu provokatérka, prostě jsem na sebe hodila nějaký hadry a vzala deku a šla tam.

Seděl a mlčel, kytaru už ve futrálu. Řekla jsem jenom Ahoj! a sedla si těsně k němu. Bez ptaní, bez nějakých formalit – sice jsem byla trochu připosraná, co bude, ale nebylo nic – úplně v pohodě – taky řekl jen Ahoj, a pak že to je krásné, že jsem přišla.

Slouho jsme jen seděli a neříkali nic – děsně mě to vzrušovalo. Mohla jsem se o něj opírat a čekala jsem co udělá nebo řekne. Jenže on nic neříkal a nic nedělal, jen jsme koukali do ohně a dotýkali se jeden druhého. Byl takový zvláštní klid – pohoda. Bylo mi vlastně hrozně dobře. Bylo mi s NÍM dobře! Nakonec jsem to byla já, kdo vyměknul: Já jsem Sára. Zahraješ mi něco?

Tak jo, ale jen málo a jen potichu. Všechno to bylo o lásce a touze a o mých krásných vlasech… Jako by to sám skládal jen pro mě. Když pak zpíval o tom, že „do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával, za tuhle kytku pak všechno chtěl mít…“ bylo mi to úplně jasný, ale bylo to tak nějak jiné, takové romantické vyznání. Pohladila jsem jej po rameni a řekla jen děkuji. Zase sbalil kytaru a já si zase sedla k němu blíž.

Bylo mezi námi opět velké napětí, ale tentokrát jsem věděla, že jej nejvíce vyprovokuji, když neudělám nic. Zeptal se, jestli ještě zlobím. Bylo jasný, že ne, jinak bych asi nepřišla, jen jsem utrousila, že na mě nemusel tolik koukat. On se moc omlouval a najednou z něj vypadlo takové divné přiznání. Jako, že když mu dám teď přes hubu, že to pochopí, ale že jej neuvěřitelně vzrušuji. Kdysi v mládí, že potkal úplně stejnou dívku za podobných okolností, že to byla jeho první a nejsilnější sexuální zkušenost a že od té doby nezažil něco takového, takový pocit, takové vzrušení, jako se mnou….

Trochu jsem se lekla, trochu mi to lichotilo, trochu mě to vzrušovalo a nevěděla jsem co na to říci a mlčela jsem. Pak mě napadlo, ať mi o tom zážitku něco poví, jako kdy se to stalo, co to bylo a co ho tak vzrušuje. Chvíli bylo ticho, nejdříve nechtěl. A pak se zeptal, jak se jmenuje Tvoje máma? Trochu mě to šokovalo, co mu je po tom? On ale říkal, že to je důležité a moc prosil. Nakonec to je jen jméno – Gabriela. Děkuji, děkuji moc, řekl a chytil mě za ruku.

Asi se trochu uklidnil a začal vypravovat příběh. Běhal mi mráz po zádech a zažila jsem obrovské vzrušení a sexuální touhu. Hned jsem pochopila, o kterém městě mluví – babička dodnes u kostela v Benešově bydlí, jen my se odstěhovali o kus jinam. Podle popisu mi taky docvaklo, proč se ptal na jméno mojí mámy – ta fantastická milenka nemůže být nikdo jiný než teta Jana!!!! Fakt jsme si hodně podobné, to jsem tu už říkala. A zakončil to tím, že jej prostě nejvíce rajcuje právě to, že mám malá prsa (to mi ještě lichotil, já vím, že nemám žádná…).

Všechno mi letělo hlavou a byla to naprosto neuvěřitelná náhoda – tak daleko od domova... Ještě se asi 100x omluvil, a nakonec se zeptal, jestli se nezlobím. A odmlčel se. Chvíli bylo ticho. No co, je sice starší, ale aspoň nekecá – tenhle neuvěřitelný příběh byl pravda pravdoucí a věděla jsem to jen já – neřekla jsem mu, kdo jsem, že Janu znám a že už tuším, kdo je on a další. Nesmím mu nikdy nic prozradit! Bylo mi s ním krásně a byla by to blbost to teď pokazit.

Otočila jsem se na něj, podívala se mu do očí a pohladila jej po tváři, po krku a ruka mi samovolně klesla k němu do klína – nešlo si nevšimnout, že je opět extrémně vzrušený, já ostatně byla také. Opravdu ti nevadí, že nemám prsa? Jsi úžasná, zašeptal a chtěl mne také pohladit…

Vysmekla jsem se a … Kecáš! Když ty ale pořád myslíš na tu Janu! Byla to trochu provokace, ale i na mě toho bylo najednou nějak moc…. je pozdě, řekla jsem. Zítra, ano? Ano, odpověděl.