sezóna boršče

Zimní období, protože jsem lyžařské gramotnosti dopřál jen a pouze svým ratolestem, je pro mne sezónou boršče a granátových jablíček. Ten boršč miluji od útlého dětství a jsou tři provozovny, kde jsem si ho dával pravidelně. Tím prvním místem byla ostravská restaurace Moskvanka a boršč tam servírovali opravdu výtečný. Na druhou příčku uvedl bych proslulou vítkovickou jídelnu Úsvit, neboť po operaci roztříštěného loketního kloubu docházel jsem do místního Závodního ústavu národního zdraví denně na rehabilitaci, čímž jsem vydatně zanedbával čtvrtý, tj. maturitní ročník. Na třetí příčku uvedl bych proslulý Arbat Na příkopech v Praze, neboť po letech Ostrava - Praha mi natolik vyhládlo, že před každým jednáním jsem se nadlábl právě tam.

Dnes se můj milovaný boršč nikde nevaří, snad proto, aby provozovatel pohostinského zařízení nebyl obviněn a souzen z proruských sympatií. Tak si ho vařím sám a vždy v zimním období, protože kdo by trávil u plotny horké letní dny... Příprava je to náročná a zdlouhavá a toho špinavého nádobí, ó běda...

Granátová jablka se objevila až dlouho po převratu, za komančů si je nepamatuji. Ostatně, banány - ty v sezóně byly vždycky, ale když jsem sehnal mandarinky nebo ananas - byl jsem považován za hrdinu div ne od Stalingradu. A tak zimní čas trávím u stolu dobýváním nesmírně lahodných zrníček, Vypadávají ty rubínově zbarvené drahokamy a miluji, když se rozpouštějí v ústech a lahodná šťáva stéká mi do krku...

A proč o tom vlastně píši na erotickém serveru? Protože v tom spatřuji analogii - boršč, jakož i granátová jablka jsou sytě červené barvy a já rudou a červenou neskonale miluji. V horkých letních dnech se ani do jiné barvy nehalím... Můj šatník je červených oděvů plný. A líbí se mi samozřejmě i nachová, purpurová, šarlatová, což jsou barvy krásné ženské kožní řasy. A to je to, oč tu běží... Najdu nebo nenajdu?