Ženy... Nebo muži?Kdo je mimo?

Původně jsem chtěl jen napsat komentář pod Valentynsky blog, no vlastně jsem ho napsal a byl dost dlouhý, psal jsem ho v metru asi deset minut, jenže jsem udělal zacatecnickou chybu a odeslal jsem ho ve stanici bez signálu, takže se to ztratilo.
K napsání těch slov mě primnely spíš komentáře, než samotný blog... Také si totiž myslím, že kytka se dá dát kdykoliv a přijde mi trapný, jak najednou v jeden den je každý zamilovaný, v podstatě Valentýna nesnáším, ale já jsem celkově divnej, nemám rád ani vánoce, velikonoce a nevím jaký ještě další oce ale většinu těch věcí víceméně držím, protože chci aby byl doma klid a mír a spokojenost, že jsme normální, nebo já vlastně ani nevím proč, asi nechci řešit píčoviny.
No ale předevčírem, den před Valentynem jsem se raději svojí ženy zeptal, jak to vlastně máme, protože jsem měl nějak v paměti, že i ona zrovna Valentýna nemusí, tak jsem se raději zeptal, aby pak nebyla smutná, že ji nemám rád, nebo co... Ona mi na to řekla, že přece neslavime nic, v podstatě ani narozeniny, což mě tedy překvapilo, protože to není pravda a na co teda je to moje premahani, když to nikdo neoceni? Protože ale zrovna tenhle týden krvácí, nechtěl jsem se pouštět do nějakých složitějších diskuzi a spolknul jsem to.
Druhý den, to znamená, na Valentýna jsme začali zajímavou diskuzí. Ona se mě ptá mezi řečí, jestli ještě budu hrát ten fotbal, když hraju ten hokej, tak říkám, že nevím, asi jo a ona, abych toho prý neměl moc, tak jí říkám, že to nevadí, že toho chci ještě hodně stihnout, protože za chvíli umřu, ona vytrestila oči, jestli jsem jí něco nezatajil, tak jí hned uklidnuju, že mi nic není, ale že už mám půlku života za sebou a že to uteklo jako voda a ona, že ale jsem toho taky hodně zažil a já říkám, že ani ne a že bych toho chtěl ještě hodně zažít a ona že co jako? Tak si v duchu říkám, kurva, že nedrzim hubu... No svoje sexuální touhy ji teď radši říkat nebudu, tak jí říkám, doufajic, že se z té debaty nějak vyvliknu, říkám, že bych chtěl zažít aby byla šťastná a ona hned protiútok, že by jí stačilo, kdyby se necítila jako píča, když slintam po jiných a hned mi dala kázání jak jsem slintal na horách po manželce mého kamaráda, po které jsem ale vůbec neslintal, vážně, vám bych to tu klidně řekl.
No následovala zarliva zcena a já si pomyslel, jak je to možný, že když jsou do sebe dva lidi zamilovaný, což není tak dávno, tak si pomalu čtou myšlenky a rozumí si jak nikdo, pomalu za sebe dorikavaji věty, tak se to pak takhle změní? A kdy se to změní? A dá se to zastavit? vrátit?
Pak v průběhu dne, kdy se mnou skoro nemluvila, ačkoliv jsem nic neudělal ani neřekl, jsem usoudil, že radši tu kytku precijen koupím a matně si vzpomínám, že ji zřejmě takhle kupuju každej rok... Kytku ji nesu v očekávání, že bude mít radost a předávám jí v očekávání, že tu radost projeví a já to poznám... Nepoznal dal jsem ji kytku, pusu a její výraz byl tak neutrální, jako když se vůbec nic nestalo, jako bych tam ani nebyl, jen řekla, proč mi to kupuješ? Tak říkám, protože tě mám rád, ne? A zítra mě už nebudeš mít rád? Budu, však tu kytku snad nevyhodis a zítra neuvadne? a hotovo... Já opravdu nerozumím ženám a nevím jestli se o to vůbec má cenu snažit.