Sára - Setkání u močálu 01

Sára. Bylo horké odpoledne, asi tak půl páté. Močál jsem našla snadno a Dana taky. Měl foťák a nějaké potřeby na sběr toho hmyzu, asi to bylo fakt důležité. Ukazoval mi všechno a hlavně jsem musel být trpělivá a v klidu – to jsem tedy zrovna nebyla.

Schválně jsem si vzala na sebe jen takové lehké sexy šaty – samozřejmě bílé, protože jsem měla krásně opálená záda a nohy a vůbec všechno. Měla jsem je moc ráda – byly dost provokativní, protože měly úplně holý záda, vázání na krk, ale ve předu nebyly upnuté, takže nebylo vidět, že nemám prsa… A dole minisukně, fakt mini. A pod ní schválně nic… :D On Dan doposud netušil, kolik mi doopravdy je :))))

Sice dělal, že fotí, ale viděla jsem, jak je ze mě zase hotovej. A pak se to posralo – nějak jsem udělala blbej krok a noha se mi probořila mezi kořeny stromů do močálu. Děsně jsem se lekla a zakopla o druhý kořen a zhučela jsem do těch sraček. Bylo to fakt hnusný - shnilý listy, bahno, smrad. Dan se sice nechechtal, ačkoli to asi byla hrozná prdel, snažil se mě zachraňovat, ale já jsem začala řvát a nenáviděla jsem celý svět – ty šaty byly na vyhození a domů daleko. Navíc jsem vypadala jako totální pitka, debilní blondýna (což jak víte nejsem), jako malý děcko, co se válí v bahně.

Dan mě uklidňoval a prosil ať neřvu a nehysterčím, že mi ukáže cestu k jezeru, kde se mohu vykoupat, jo a v čem asi půjdu domů? Tak jako že mi půjčí svoji košili a plavky a u něj jako že něco najdeme a tak… A hned se svlíknul, jako že abych nemyslela, že to nemyslí vážně, a taky, abych ještě nezamatlala jeho čistý oblečení. Schovali jsme tedy jeho foťák, oblečení i moje šaty do kukuřice a opatrně se dva nahatý šustili k vodě. Sice se tam ještě placatili nějaký lidi, ale byli daleko a moc jich nebylo. Měla jsem to bahno všude, a když říkám všude, tak nemyslím jen na těle a ve vlasech, ale fakt všude…

Dan mi pomáhal umýt vlasy a záda a velmi něžně se mě dotýkal, ale nic si nedovolil, protože jsem byla ještě trochu naštvaná. A taky jsem moc nechtěla, aby mě tu někdo viděl, kdyby mě poznali, byl by to průser i před ním, takže jsme za chvilku zase rychle šustili v kukuřici. Nikdo neměl ručník, jen takový kus nějakýho hadru na preparáty či co to bylo, a začala mi být docela zima. A tak mě Dan přitiskl k sobě, že mě zahřeje… Opět jsem byla v jeho obětí, opět mi začal jemně klouzat po těle rukama s dráždit bradavky. Opět mi stály jak hřebíky.

Když si mě přitáhnul k sobě, ucítila jsem znovu jeho péro. Bylo to jako když se začne zvedat stará dřevěná závora u nádraží, její konec mi pomalu zajel po stehnech a začal pomalu zvedat a rozevírat mi půlky. Cítila jsem jeho vzrušení a šla mu pomalu naproti – věděla jsem, že nemám spěchat, že sama potřebuji to vzrušení, aby mě to napoprvé moc nebolelo. Dráždila jsem jej zadečkem a tiskla k sobě víc a více. Dan byl v tranzu, zase mi šeptal do ucha, hladil moje prsa a rukou zajížděl do klína. Nakonec jsem mu špitla do ucha, že to je poprvé, a ať si dá pozor…

Hrozně silně mě k sobě přitiskl a rozplakal se. Říkal, že mě miluje ale že „to“ nemůže udělat, že to je hřích a fůru dalších řečí. Líbal mě a vůbec mě nenechal nic říci, nic udělat, tiskl mě a líbal a hladil …. No jo, kazatel, svatý muž! Hned mi to bylo jasný, Jana měla pravdu! Ale to netuší, koho má před sebou - vlastně jsem s tím tak trochu počítala a řekla jsem si, že musím hezky pomalu, trpělivě a hlavně tak, aby se nevyplašil…

Prosímtě mlč!!! Řekla jsem přísně a on sklapnul.

Otočila jsem se, chytila ten jeho klacek, přidala několik pohybů a konečně se na něj mohla pořádně podívat, možná nebyl až tak dlouhý, ale tlustý a zakřivený, velký krví naběhlý žalud…. slunce bylo nízko, ale byl jasný den a něco tak úžasného jsem ještě neviděla … a já se s ním začala pomalu mazlit. Nejprve prsty, pak jazykem a pak jsem jej vzala jej do pusy. Jen stál a vzdychal, takže jsem trochu přidala a ve vteřině tu byl jeho gejzír. Zkusila jsem to hned napoprvé do pusy, Jana říkala, že to chlapi milují a že nad tím nesmím moc přemýšlet – šup tam s tím a rychle polknout. A když si to nebudu ošklivit napoprvé, tak tomu i přijdu časem na chuť. Byla to chvilka, přesně podle návodu a nic mi z toho nebylo – je fakt, že Rafaelo je tedy mnohem lepší, ale jinak žádný problém.

Dan byl v sedmém nebi, pomalu jsem jej dokončila do poslední kapky a on brečel štěstím a byl zase jako malý kluk.

- pokračování příště -