Curriculum vitae

Na každou životní epizodu nosím v sobě nostalgickou vzpomínku,
která překrývá všechna ta negativa,
když pramalá byla pozitiva.
Léta her a malin nezralých překrývá nejedna dámská jízda.
Proč děvčata mne do své společnosti brala,
je pro mne dodnes nevysvětlitelná záhada.
Léta středoškolská, moje pubertální etapa a první velká neopětovaná láska.
V té době frčely minisukně
a já jsem se červenal velmi vydatně.
Léta vysokoškolská - Vysoká škola báňská,
první pivní orgie, též naděje,
že uprostřed tuhé normalizace se náš svět někam posune...
Posunul mne do Nové huti náručí
a výzkumný ústav poskytl mi přístřeší.
Mezi tím krátké vojenské intermezzo a do Prahy nepředstavitelně blízko...
Není divu, že v osobním volnu utíkal jsem do náruče metropole a místo zakouřených pivních orgií
podlehl jsem pražskému kulturnímu dění.
Státní opera, Laterna magika,
Městská divadla pražská, scéna Vinohradská,
Činoherní klub i pražská premiérová kina a především oblíbená Italská cukrárna.
Pak návrat do Ostravy, obavy ze samoty,
do manželství upadl jsem v zoufalství,
s manželkou léta spali jsme v kuchyni na devadesáticentimetrovém loži.
Z resortu hutnictví železa přidělen třípokojový byt družstevní, dodnes nezařízený.
V průběhu toho všeho 17.listopad,
který jsem v Praze o pouhý den propás.
Pak nastaly krušné a svízelné časy,
ve společnosti utahovaly se opasky,
já 30 kilo shodil a manekýnem jsem být mohl,
leč s jinými myšlenkami jsem zápolil...
Generální ředitelství se rozpadlo,
za rok nato vzaly za své INORGA i ICONO,
na Magistrátu jsem v nouzi zakotvil.
V nouzi nejvyšší dal jsem se na podnikání.
Mezi tím podnikáním vyměnil jsem pár zaměstnání,
vždy však zaměstnavatel do konkursu spěl a já z toho truchliv byl a nevesel...
Podnikání, úřad práce, zaměstnání...
Tak do svých rukou nepříznivý osud beru a po výběrových řízeních objíždím republiku.
Nakonec zakotvil jsem u německého chlebodárce,
kde strávil jsem devět závěrečných let.
U kapitalistického vydřiducha dočkal jsem se vděku,
když mladou, blbou a ambiciózní dámu učinil všehoschopnou šéfovou mého oboru...
Bytostně nesnáším psychopatické osobnosti,
tudíž jsem ji veřejně přirovnal ke kosočtverci.
Za dvě hodiny stál jsem za branou,
záchranná sociální síť byla mi opět spásou.
Nu což, užívám si renty, byť předčasné,
hypotéční úvěr umořil jsem zázračně.
Co život dal mi a vzal???
Dva pubescentní drzé spratky,
jedinou sexuální partnerku,
jakož i skomírající naději,
že se to ještě jednou změní...