Intermezzo

Inspirováno časem, prostorem a lidmi v něm ...

Vidím na ji na FB, je onlajn. Sto chutí mám jí napsat, po všech těch letech ji říct, že to bylo strašně fajn a že nic nebyla její chyba. Prožili jsme oba velkou lásku, intenzivní, prudkou, bez rozumu. Milovali se po parcích, podchodech, sklepech, v postelích, které nám nepatřily, milovali se v zákoutích studentských kolejí, milovali se v klubech, ve vlacích či nočních tramvajích… Rozešli jsme se v dobrém, ale v tichosti, odstěhoval jsem se do jiného města a ona zůstala v tom svém. Zanechal jsem jí, ale muselo to tak být. Rvalo nám to srdce ještě další měsíce i přesto, že jsme si každý našli nové partnery. Naštěstí mobily byly v plenkách a internet dostupný pouze ve studentské knihovně. Sešlo z očí, sešlo z mysli, ale v srdci zůstalo uchováno, aniž bychom to tušili

...

Prsty se mi klepaly, když jsem psal první písmena vzkazu. Pozdravím tě, po kolika letech? Připadalo mi to, že se ta doba stala věčnosti. Odpovědělas mi ahoj Peti, jako bych tě slyšel. Vše se mi vrátilo zpět a došlo mi, že do tmy jsem probuzený. Hlavou mi běží stovky vzpomínek, jako bych byl po celou tu dobu o sny okradený. Zaskočilo mě, jak jsme si rozuměli. Jako bychom se ráno vedle sebe probudili a k žádnému mnohaletému odloučení ani nedošlo. Bylo to moc fajn. Psali jsme si o dětech, partnerech, prostě co se nám za tu dobu přihodilo. Závěrem jsem nabral akorát sílu ji říct, že bych nezměnil ani vteřinu na tom, co mezi námi bylo, a že jsem rád a bylo mi ctí, být po jejím boku. Pak jsem chtěl už ukončit rozhovor, ale ona se mě zeptala, nechtěl by ses někdy stavit Peti?

….

Vyšla z podchodu metra, byla neuvěřitelná, ladná chůze, Bože ty její boky, jak já je vlastně miloval, a ta dlouhá stehna, sakra. Byl jsem úplně oněmělý. „Ahoj Peti“, pronesla. „Stalo se ti něco?“ a ve tváři jsem jí četl obavy, zda není něco na ní špatně. „Ne Lucii, jsem rád, že Stojím tu a dýchám, moc ti to sluší“, vykoktal jsem ze sebe. Co nadělám, jsem mírně vyděšený z toho co se ve mně dělo. Srdce mi bušilo o sto šest. Byl jsem zaskočen, překvapený Jí, sebou, prostě totální kolaps celého okolního světa, tedy přesněji toho mého vnitřního. Políbil jsem jí krátce, ale něžně na uvítanou a začal se dávat do kupy. „Lucii, moc ti to sluší, omlouvám se za ….“, položila mi ukazováček na rty. Nepatrně zakroutila hlavou, ať nemluvím a ze rtů svých pronesla tiché psst. Byla vždy skvělá. To jsem na ní miloval.

…

Měl jsem zamluvený stůl v restauraci. Pořád mluvila, hltal jsem každé její slovo a věděl jsem, že pomalu si zvykám.

…

Hotelový pokoj je útulný. Slyším v koupelně padající vodu na její tělo a sto chutí mám jít za ní. Nejdu, vím, že měla ráda v koupelně soukromí. Otevřou se dveře, vidím jí vycházet. Počítala s touto chvíli, má na sobě nádherné krajkové prádlo, Je krásná, je nalíčená. Já byl ve sprše už přední, tak že jsme se mohli začít milovat. Byla ke všemu Ochotná, připravená. Začala mě něžně laskat rty po krku a já věděl, že zas Stojím tu a dýchám.

...

Milovali jsme se celou noc, nechtěl jsem si pak říct, že tohle město je krám a rychlý ukojení. Nechci, aby ona zde byla pro mě jenom na malý zapomnění, protože se mi Líbí, je fajn.

…

Tu noc, čas zastavil se. Mráz pohladil mi záda, Dáma, je krásná usmívá se.

Priessnitz – Děláže.
Sto chutí mám
Do tmy jsem probuzený
O sny jsem okradený
Stojím tu a dýchám
Co nadělám
Jsem mírně vyděšený
Zaskočen překvapený
A pomalu si zvykám

Sto chutí mám
Je krásná je nalíčená
Ochotná připravená
Stojím tu dýchám
Město je krám
Na rychlý ukojení
Na malý zapomnění
Líbí se mi
Je fajn

Čas zastavil se
Mráz pohladil mě
Záda,dáma je krásná
Usmívá se ...

Děláže