D - Náš první anál se Sárou

9.3.2018 04:31 · 1 891 zhlédnutí par_nepar

Pro nás věřící je panenství a panictví ideál a velmi silná hodnota. Je to drahokam, který dávám své manželce a ona mi. Jenže já ji ten drahokam nedal, nikdy jsem jí to neřekl, jen jsem si jej sám vzal a proč, to jsem tady už napsal. No ano, vzala si jej Jana před mnoha a mnoha lety.

Vlastně celý můj život je střídání jednoho hříchu druhým. Přesto, když přišla Sára, bylo to, jako když vyjde slunce. Ano, uvědomil jsem si, jak je mi s ní krásně, jak je hodná a krásná. Nikdy jsem si nemohl na nic stěžovat, na ženu, děti, rodinu, práci, všechno, všechno bylo v pořádku, v klidu a harmonii. A přesto mi se Sárou vyšlo slunce, a svět byl krásný a veselý.

Těšil jsem se a stále se těším na každé setkání s ní. Není jich moc, já jsem ženatý, mám práci a další aktivity ve sboru, Sára je přes týden na internátě a o víkendech doma. Přesto jsme nakonec našli místo a čas na setkání – máme v práci malou preparátorskou dílnu, kde mimo množství vzorků a vycpanin, lze nalézt i starý otoman po jednom docentovi a základní fotografické a osvětlovací potřeby. Tam také vznikají naše fotky – Sára je přímo posedlá nechat se fotit a obdivovat, a hlavně mě to velmi, velmi vzrušuje.

Než Vám ukážeme další sady fotek, které budou už hodně „drsné“ jedno vysvětlení. Původně jsem nechtěl nic. Ani hřešit, ani být nevěrník a fotit už vůbec ne. Ale nejde to. Jsem slabý a Sára má nede mnou čarovnou moc. Dlouho jsem se bránil souloži se Sárou prostě proto, aby si ona sama mohla ponechat ten drahokam a dát jej tomu, kdo si to zaslouží. U mne ztráta panictví vedla k celoživotnímu trápení, lhal jsem sobě, manželce, dětem, žil jsem prostě jinak, než jak jsem to kázal a na počátku všeho byla erupce chtíče s Janou u jezera.

Sáru upřímně miluji. Chtěl bych pro ni to nejlepší. Nechtěl jsem a stále nechci, aby sama upadla do osidel hříchu a aby jedna životní chyba pak plodila další a další. Milovali jsme se bez soulože a dělal jsem všechno, aby o panenství nepřišla. Ale po nějakém čase jsem cítil, že i jí chci něco jiného a ona si i zaslouží více, než jen moje sperma, laskání a líbání.

Nevím, čí to byl nápad, došlo k tomu tak, jako by to bylo úplně normální, jasné a běžné. Přitom to bylo přesně naopak. Jsem ještě ze staré školy, takže anální sex byl pro mne pojem naprosto neznámý. Mysle jsem si, že to je všechno hnusné, nečisté, riskantní, infekce a zápach, prostě něco zcela nepřijatelného. Přesto mne její zadeček lákal – někdy jsem tam omylem zabloudil s prstem, pak i jazykem atd. Cítil jsem obrovské vzrušení.

Jednou mi právě v takové chvíli Sára řekla: „Pokračuj…“ „Ničeho se neboj a pokračuj. Pomalu něžně, tak jak to umíš jen ty…“

Skoro jsem se zase až lekl, ale ona se ke mně přitulila a pošeptala mi fůru informací. Nejprve to, jak ji bolí, když se s ní nechci milovat naplno, ale že to s tím panenstvím chápe a zkusí vydržet. A přidala, že takto je to také možné – o hygienu, že se nemusím starat, protože není přece hloupá, má zdravotní školu a popsala mi, jak si před našim setkáním čistí svůj anální otvor a konečník, aby byl krásný, čistý a připravený… Byl jsem vzrušený na 1000% a stál mi jako stožár.

Sára mne poprosila o trpělivost, o to, abych nespěchal a nejprve si ji připravil třeba prstem. Vytáhla lubrikační přípravek a vyšpulila zadeček. Líbal jsem ji a laskal, hladil a postupně zkoušel jeden prst, pak dva. Trvalo to docela dlouho, než jsem se sám odhodlal – to byl asi největší problém.

Dál nemám, co bych psal, pořád se stydím, ale se Sárou je každý den krásný. Pomalu jsem zasunul a zůstal stát, všechno si řídila Sára sama. Poprvé to bylo i docela rychlé – tato poloha mne neskutečně vzrušovala už u Jany, takže teď to bylo jak přes kopírák, ba ještě více! Od té doby jsme se tak milovali pravidelně – nejprve mne Sára vycucla a pak jsem si ji pomalinku připravoval, a až byla otevřená, zasunul jsem svoje péro do ní postupně až co to šlo. Naučili jsme se spoustu poloh, a oba jsme byli velmi, velmi šťastní, když jsem ji mohl naplnit svým semenem. Bylo to vždy nádherné.

Už je mi jedno, co je a není hřích – prostě zažívám se Sárou ráj na zemi. I ona se mnou. Já zjistil, že jsem spousty let odmítal něco, co je velmi krásné a příjemné a naučil jsem se to díky ní až na stará kolena. Děkuji miláčku!