Prudérnost kam se podíváš

Tak jsem se zase přesvědčil, jak je dnešní okolní svět prudérní, puritánský a téměř v něm chybí přirozenost.
Při sledování soutěžně-zábavného pořadu jsem zbystřil, když padla otázka "jak se dá jinak nazvat poprsí?" Soutěžící najednou znejištěli a začali z nich padat perly, jako "hruď", "lentilky", nebo "liščí ocásky"! I moderátor valil oči a ptal se soutěžících, odkud, že to pocházejí? Pouze jeden z nich s úsměvem prohlásil "u nás jsme vždycky říkali "kozy, cecky, melouny nebo dudy". Díky bohu za něj.
To je ale jenom kapka v moři chování dnešní upjaté společnosti. Co však čekat, když se dnes žena musí bát i projít přímořským městem v plavkách. Za studií jsme jezdili každoročně, parta kluků, do jižních zemí a mezi oblíbenou zábavu patřilo plážové hodnocení odhalených prsou opalujících se dívek a žen. Těm to většinou lichotilo, jejich chlapy sralo. Dnes už by nebylo co hodnotit, leda že by dotyčná chtěla riskovat pokutu. A co teprve milování na pláži, tak boží věc. Zkuste to a skončíte za mřížemi pro veřejně pohoršující chování.
Říkáte si v Česku je tomu jinak. Kdepak! V hadru na hlavě a přes celé tělo do práce můžete, ale nedej bože, aby měla žena pouze tílko s výstřihem a vynikly tak její vnady. To by přece bylo pobuřující. Stejně tak, aby chlap pomalu v práci kolegyni nepopřál k narozeninám nebo se bál jí zalichotit, že jí to sluší. Mohla by si to totiž vyložit jako obtěžování a stěžovat si na mě u "firemního ombudsmana"!
Co třeba média?
Chcete se podívat na nějaký lehce erotický film jako před lety? Zapomeňte. Místo toho všechny programy celou noc opakují ty samé krimiseriály. Pokud chcete zábavný pořad s erotickými či sprostými vtipy, tak bez vypípání nemáte šanci a to ani po desáté hodině! Příkladem je rádoby komediální seriál o sexu, v jehož hromadě dílů se neobjeví ani jedno nahé ženské tělo. Smutné.
Reklamy jsou případ sám o sobě. Trapný černoch v plavkách nebo plešatý čert s prášky na potenci jsou v pohodě i přes den, ale stylová reklama na nový Fiat s viagrou v nádrži a vášnivou projížďkou po městě měla útrum. Nikdy nezapomenu na reklamu Renaultu, při níž chlápek lížee diamant na přední kapotě, dokud se dáma za volentem nedostane na vrchol rozkoše. O té šéf marketingu automobilky prohlásil, že je jednou z nejlepších v historii firmy, bohužel byla státem zakázána.
S internetem přišla možnost jak se snadno dostat k lehčí či tvrdší erotice, v nejrůznější podobě. Stačí chvilička a můžete koukat na porno na miliˇonech webů. Kontrastem k tomu ovšem je, že na běžných informačních webech je vyretušován i sebemenší náznak odhalené intimní ženské partie. Prostě, nahé ňadro rovná se hvězdička nebo rozmazání. Oproti tomu v článcích o násilných událostech je takovéto "ochranné cenzury" mnohem méně. Zajímalo by mě, kdo rozhoduje o tom, že nahé ženské tělo je pro mě nepřípustné vidět, zatímco mrtvé tělo pokryté krví je v rámci mezí.
Když zavzpomínám, tak zlatá osmdesátá a devadesátá léta. V knihovně jsem si půjčoval první čísla Českého Playboye, aniž bych měl občanku, jenom paní knihovnice vždy při vracení zkontrolovala zda nejsou vytržené nějaké stránky:-) Od střední školy už jsem si ho předplácel a doma jsme ho četli všichni. Reakce kámošů byla, že "tam ty baby jsou moc oblečený". Byla to doba, kdy na nás koukaly kundičky ze všech stran stánků s novinama a člověk se nestyděl říct si o Leo s Terkou Pergnerovou, atd. Je zvláštní, že i když jsem neměl ve škole žádnou sexuální výchovu, tak jsem díky rodičovské výchově a svému okolí věděl, jak líbat, kam sáhnout i jak zasunout. I přesto nebo možná právě proto jsme se s klukama nehecovali, kdo bude dříve šukat, ale spíše se kterou už se kdo líbal a jak dotyčná líbá a jestli má pevná prsa.
Dneska je to samá příručka a samá nauka, naproti tomu spousta zákazů a tabu. Přirozená komunikace se ale vytrácí. Pak jsou z toho humorné situace, jako když jsem byl s kamarádem a našimi dětmi na vodě. Jednou ráno měl syn erekci a jeho kamarádka (oba 10 let) se ho ptá. "co se ti stalo?" "Nic, to je u kluků normální a až budu velký, tak to budou mít holky rády" on na to. Ona na něj kouká a nechápe. A on na ni zase "Ty to máš jinak, protože máš pipinku". "A jak to víš?" Ptá se ho. "My se o tom s tátou bavíme". Opáčí mladej.
Vraťme se ale k puritánství a sexuální korektnosti dnešní společnosti a mrkněme na osobní kontakt muže a ženy. Před dvaceti lety jsem pomáhal ženám s tréninkem v posilovně dle svých zkušeností, jejich potřeb a přání. Doteky, i na citlivých místech byly z obou stran brány pouze jako součást tréninku a nikdy se mi nestalo, že by mě některá z žen podezřívala z něčeho jiného. V dnešní době bych měl strach se při trénování ženy dotknout, aby mě neobvinila ze sexuálního obtěžování, ať už přímo tam nebo na sociálních sítích.
Proč vůbec mizí ta jemnost a půvab ženského pohlaví? Částečně určitě kvůli různým feministkám a jejich organizacím, které ženám vtloukají do hlavy, že muži je jen diskriminují a, že ony musí dělat ve stejné míře to co oni. Tím se jen umocňuje špatná vzájemná komunikace, protože už od počátku lidstva mají naše pohlaví odlišnou tělesnou stavbu a mentální nastavení. Proč to tedy násilně měnit.
Pokud si dnes posvítíme na další spolky, neziskové organizace, apod., zjistíme, že velké množství z nich se věnuje právům gayů a leseb. Nic proti tomu, ale proč také neexistuje stejné množství organizací na ochranu práv hetero a bisexuálů? Proč se nepořádají pochody městem, demonstrace a neslaví se oficiální den heterosexuálů a bisexuálů? No přece kvůli sexuální korektnosti! Uvedu příklad: Před pár lety jsem šel na koncert oblíbeného skladatele, dlouho dopředu vyprodaný. Před halou byla hromada zájemců o lístky, včetně krásné dívky s transparentem "will fuck for ticket". Mít čas a lístek navíc, tak proč si nevrznout. Z ničeho špatného jsem dotyčnou nevinil. To, kdybych se já objevil na Prague Pride, kde jsou k vidění krásně odění lidé, s transparentem "will fuck for trickot", byl bych s největší pravděpodobností označen za provokatéra, xenofoba a nejspíše i zadržen. Proč tak rozdílný přístup? No, protože zasraná korektnost.
Když si homosexuálové v průběhu let vykřičeli registrované partnerství, tak proč by nemohlo být registrované partnerství milenců? Žádné "dokud nás smrt nerozdělí", ale "dokud si nenajdete jinou nebo jiného". Vím, že je to pičovina, ale je to snad větší pičovina, než výchova dítěte dvěma muži, ze kterých jednomu říká máma? Určitě ne.
Co se týká svádění, tak to je dnes průser! Zkuste navázet oční kontakt se ženou, která neustále čumí do mobilu. Zkuste oslovit ženu, která za celý den nevyndá sluchátka z uší. Chlapi na tom nejsou nijak líp. Zbláznění z internetového porna, píší vzkazy, že chcou rovnou šukat a když jsou konfrontováni tváří v tvář, tak to neustojí. Nebo ve strachu ze sexuální korektnosti předstírají někoho kým nejsou a tím šanci na seznámení také zmenšují.
V době kdy nebylo možné si domluvit rande přes mobil nebo PC, jsem si s holkou na rande řekl, "uvidíme se za 4 dny" a 4 dny jsem ji neviděl, ani s ní nemluvil. Když jsem se s ní pak sešel, první co jsem udělal, bylo objetí a pořádný francouzák. Držení za ruce nebo kolem boků na veřejnosti bylo naprosto normální. Na druhou stranu jsme se neoblizovali v MHD jako nějací exibicionisti a dívky nemluvily jako dlaždiči jen, aby skryly půvab za rádoby drsné chování.
Nechtěl jsem tento blog pojmout jako kritiku poměrů nebo snad lítost nad tím co je pryč, ale spíše jako zamyšlení a zavzpomínání na to co bylo. Berte ho tedy prosím s nadhledem a třeba na vás dýchne trocha nostalgie.