Jak jsem se zbavil Jehovistů.

Včera bylo venku opravdu krásně. Sluníčko svítilo a příjemně hřálo do tváře. Stál jsem na balkóně a koukal jsem ven. Chvíli jsem přemýšlel jestli se jít projet na kole, nebo si zaběhat...

Karlův mokrý čumák mě drcnul do dlaně, podívám se vedle sebe, do těch psích očí... Karel se na mne strnule kouká a v jeho očích čtu jasné "pojďme ven, pojďme ven, pojďme ven, pojďme ven, pojďme ven..." usměju se a on na to začne divoce vrtět ocasem a zubí se na mne.

"No jo oslíku jdeme běhat... " odpovídám mu na jeho radost a než ho stačím pohladit po hlavě, vystartuje z balkónu ke dveřím. Jeden skok na postel(aby se vyhnul klouzajicí plovoučce) druhý na konec postele, tam skok do dveří obýváku, kde fikaně bokem zabrzdí o sedačku. Pak prudká akcelerace rovně ke vchodovým dveřím. Slyším jak na konci chodby brzdí a pak náraz do vchodových dveří...

"Bože ty jsi fakt pošuk.... " pomyslím si a oblékám se do běžeckého.

Běžím svou obvyklou suchou trasu, i když ještě úplně sucho není a místy přes bláto cupitám jako Harapes na scéně v národním. Kolem dálnice k rybníku a pak nahoru do kopce. V polovině kopce myslím že mi začínají hořet lýtka a nohy se mi třesou. S vypětím sil vybíhám nahoru a opírám se o plot...

"Kurva, kurva, kurva...!!!" zakleju a odplivnu si. Jde na mě ta šestinedělní pauza vidět.

Snažím se popadnout dech a protahuju se. Zpátky se mi běží lépe, přece jenom je to z kopečka. Karel se už drží u mne a jazyk mu taky visí z tlamy. U rybníka skočí celý do potoka, který ho napají a potopí se až po uši. Kdybych neměl plíce na jazyku a mohl mu vynadat, tak to udělám...

Příbíháme na sídliště a jsme u vchodu. Otevírám dveře a za chvíli jsem u výtahu. Obyčejně to beru po schodech, poctivě schod po schůdku, ale dneska se mi třesou nožičky jako panně po prvním orgasmu...

Doma otírám Karlovi tlapy a ten se zase tváří, že ho chci nechat utratit. To by člověk nevěřil, kolik toho ty psí oči dokáží říct... Zvedá tlapky, jednu po druhé a koulí očima, jako obě dcery, když po chci, aby si uklidily pokoj...

Konečně se dostávám do sprchy. Voda příjemně dopadá na mou kůži a stéká po mém obézním a špekatém těle a moje krásná vypracovaná lýtka... Beru si do dlaně šampón a napěním si vlasy, nechám šampón ve vlasech a mydlím si tělo. Beru do ruky houbu a drsnou stranou se myju. Když se dostanu k čurákovi, taky ho pořádně vydrhnu, přeci jen už bude jaro, tak co kdyby náhodou by mě chtěla v lese znásilnit nějaká bosorka. Čurák je asi masochista, protože se mu drsnou stranou houby líbí a protahuje se...

"Crrrrrrrrrrr.......... Crrrrrrrrrrrrr...... " zvonek za dveřmi. Karel štěká a já ho okřikuju.

"kurrrrrrva, kurrrrrrva, kurrrrrrva...." kleju polohlasně, protože čekám na balíček z číny, má mi přijít fitness náramek, abych mohl začít konečně šukat efektivně a nejen pro zábavu.

"Momeeeeeent... " otevírám dveře koupelny a volám směrem ke dveřím.

Beru na sebe bílou osušku, omotám si ji kolem pasu a roh osušky zastrčím v pase. Vylezu na chodbu a odstrkuju Karla od dveří. Má čenich vražený u okraje dveří a čichá jako bezdomovec před řeznickým krámem. Nohou vytěsnuji mezeru, aby se kolem mne neprotáhl, když otevřu dveře.

Otevírám dveře...

Zustávám stát s otevřenou pusou dokořán...

"Dobrý den, jsme Svědci Jehovovi... Mohli bychom vám položit pár otázek a popovídat si? " zeptá se mne nejstarší z trojice žen, oblečených podle časopisu Burda z roku 1989 aniž by zvedla oči od nějakého časopisu. Zbylé dvě na mne s otevřenou pusou vyděšeně koukají. Těm dvěma je tak přes třicet, sukně po kotníky, halenky zapnuté až ke krku a dlouhé kabáty.

"Kdo to je, kdo to je, kdo to je, kdo to je! " mručí Karel a čumákem se snaží kolem mne prodrat na chodbu před byt. Pořád se ho snažím blokovat, tak to musí opravdu vypadat divně. Chlap s napěněnou hlavou a tělem, zabalený jen v osušce se podivně kroutí ve dveřích bytu...

Karel vidí skulinku...

Zalehne na zem a vrazí mi hlavu mezi kotníky, kam už osuška nedosáhne, aby viděl před byt.

"Co to je, co to je, co to je? U svatého labradora to jsou dvě poctivé panny!" vyštěkne Karel a snaží se prodrat ven.

"Co, co, co??? Panny??? Dvě??? Ukáž!!!" probere se čurák z polotuhosti a nabírá na síle. Snaží se žaludem najít skulinu v osušce. Karel sebou mele mezi mými kotníky a tak povoluju stisk nohou, aby vysvobodil hlavu a zastrčil ji zpět do bytu ke zbytku svého psího těla. To se ukazuje jako fatální chyba...

Karel bleskurychle vycítil příležitost a vyrazil vzniklou mezerou kupředu. Nevím jestli chytnul osušku do zubů, nebo se zahaknula o sponu na obojku, prostě Karel vyběhnul před byt, celý zahalen do mé bílé osušky. Cestou nabral nejstarší svědkyni Jehovovu, která konečně zvedla zrak o od cirkevního časopisu. Zkoprněle pozoruje psího ducha narážejícího do stěny a dveří výtahu.

"U svatého Rocca, fakt dvě panny! Tak co holky půjdete dál na kafe??? " kývá sebou čurák ze strany na stranu, jakoby cvičil capueru. Obě mladší svědkyně si ho neskrývaně prohlížejí.

"Kurva, kurva, kurva!!! Co teď??? Jít se oblékat, nebo chytat psa???" zoufale přemýšlím.

Situaci vyřešil Karel, konečně se osvodil z osušky a vrhnul se po psím způsobu vítat se svědkyněmi. Vrtěl ocasem tak divoce, že se prohýbal v pase, až jsem se bál že se zlomí. Čumákem si vynucoval pohlazení a drcal jim do dlaní. Jedna svědkyně si k němu dřepnula a začala ho hladit. Toho využil čurák a kouká ji do očí. Druhá mladší svědkyně se sehnula pro osušku a s růměncem ve tváři mi ji podává. Svědkyně senior supervizor vypadl časopis na zem a nevěřícně si mě celého prohlíží. Očividně nemá slov a nemůže popadnout dech. Rychle si přikryju čuráka a couvám do bytu...

"Karle domů!" vydám povel.

Karel na mě otočí hlavu. Sedí před dřepící svědkyní junior a nechává se hladit. Jeho psí červený čurák je vysunutý ven a svítí na jeho bílém těle... Teď si toho všimla i svědkyně senior supervizor, zděšeně vyjekla a přikryla si oči.

"Karle domů! " opakuju povel a Karel konečně poslechne. Šourá se domů...

"Pardóóóóón dámy moc se omlouvám... Čekal jsem pošťačku..." omlouvám se zmateně.

Obě svědkyně vyprsknout smíchy, při představě mého číhání na posťačku. "Jsem nevědela, že roznášet poštu je tak........... Nebezpečné. " řekne jedna z nich.

Svědkyně senior supervizor zvedá ze země cirkevní časopis a rázně zavelí: "Děvčata jdeme!!!"

Otáčí se ke mě zády a strká obě mladší kolegyně před se sebou ze schodů.

"Nashledanoooooou..." loučím se s nimi.

"Sbohem!" nese se mi od svědkyně senior supervizor ozvěnou z mezipatra.

Zavírám vchodové dvěře, když můj čurák zamyšleně pronese: "Ale trojku s dvěma pannama jsme ještě neměli... " "Jak trojku... Snad čtyřku, ne?" vyštěkne dotčeně Karel.

Fred