Ziju...

.... nebo ne?

Mam ruce na klavesnici, pisi tenhle text. Mozek, ktery formuluje tyto vety. Oci, ktere vidi slunce, tvar jenz citi jarni teplo i chlad. Nohy, ktere budou za chvili kracet pres moje namesti, kolem kostela kam nechodim pro utechu. A hlas, ktery uz nedolehne k jeho sluchu.

Ziju, jinak bych nevnimala tu zkurvenou bolest.