Obyčejní

Všechno je špatně. Chci klid, chci žít, chci spát!

Malá pořád jenom ječí. Když usne, je to jen pár okamžiků, aby se nadechla k dalšímu breku. I v noci. Pojí trochu mléka a za hodinu chce další. Ani kojit jí zase nemůžu, i když jsem se fakt snažila. U žádného z dětí mi to nešlo, to jsem fakt tak neschopná? Když nechlácholím malou (i souběžně), lítají za mnou ostatní děti - mamí to, mamí ono, máme hlad, máme žízeň, my se nudíme. Neustále je musím okřikovat, jednou se vzteká ten, podruhé provokuje onen, pak řvou jen tak, přesně, když malá zavře oči.

Ani navařit nestíhám, to většinou až večer, když se vrátí manžel. Úklid? Až jsou děti v posteli. Všude totální bordel. Zkypaný stůl i podlaha, všude nádobí. Děcka oblečení naházené mezi hračkami po podlaze, jako by to dělaly naschvál. Zase je musím seřvat, zcvoknu se. Než se dostanu k vytírání bude noc, ale druhý den to bude během chvíle stejné, jak bych nic neudělala.

Kdyby jí on aspoň více pomohl. Celý den je pryč a vrací se až večer. Sice už skoro vyžehlil tu hromadu prádla, předtím jim udělal večeři (děckám palačinky a jim pikantní směs s topinkami) a kafe a umyl nádobí. V kuchyni je výjimečně čisto. Ale pořád je na všechno sama. Ani jí se pořádně nevěnuje. Kdo ví, s kým raději tráví čas, že se vrací pořád tak pozdě. Ostatní chodí do práce od šesti a ve tři jsou doma, jenom on se vrací až v sedm. Většinou je teda v šest už doma, spíše po páté, ale stejně to už je konec dne. Nechce ho trávit s nimi. Nechce ho trávit s ní. A proč taky? O čem se mají bavit? O dětech. Nic jiného společné nemají, každý jsou v jiném světě. On v práci, ona doma. Navzájem si nerozumí. A k tomu je on pořád jenom unavený.

Kde jsou ty časy, kdy spolu trávili večery až do rána jen tak nebo sexem a šlo to. Včera usnul s dětmi u večerníčku a měla co dělat ho vzbudit, aby se posunul a vešla se na postel. Cítí k němu ještě něco? Nebo jsou spolu kvůli dětem?

Stejně nechápe, co na ní vidí. Ani na sebe nemá čas. Sotva si umyje vlasy, má je mastné, tělo samá strie, prdel jak kobyla, splasklá prsa. Nesežere mu ty kecy, že jemu se líbí. Sama sobě se vůbec nelíbí. Sice jí pohladí, když jde okolo, dá jí pusu, obejme, ale není upravená, umytá, musí se něčemu věnovat ...

Stejně je to proto, že je furt nadržený. Vlastně se mu nediví. Jak je to dlouho, co si zašukali? Jestli si teda neužívá s jinou nebo jinými. On si čas od času užil aspoň trochu. Udělal se. I když to během těhotenství byla jen parodie na sex. Jenom hezky na krajíček a rychle než jí to začne bolet a než jí začne tvrdnout břicho. Lízání mu zakázala kvůli věčným výtokům. I když tehdy, jak byla tak nadržená, on jí vylízala a ošukal zadek, to bylo fajn, to si užila. Jenže ona to chce pořádně, chce, aby jí ho tam narval tak, až jí to bude i bolet ... přidal prsty ... robíka. Jak dlouho už neměli postříkanou postel?

Teď po porodu se neudělá už vůbec. Ani vlastně pořádně chuť na sex nemá. Čas od času to zkouší, je to příjemné, ale když "TO" na ní začne přicházet, zase to hned opadne. Navíc stačí jakýkoli neopatrný pohyb a bolí to, mnohdy je rovnou po sexu. V jizvě má zevnitř srůsty, které hnisají a praskají, takže orál se opět nekoná, každá poloha jí je po chvíli nepříjemná nebo prostě k ničemu nevede. Nebo to už neumí on. Furt by jí pomáhal pusou nebo prsty, jenže já to chci pérem. Vždycky to šlo. Za chvíli bude muset předstírat, že z toho něco má, aby ho uchlácholila, i když jí to akorát nasírá. Co je vůbec za ženu? Je ještě vůbec žena? Děti už mít nemůže. Už nikdy! Jak na to mohla přistoupit? Už nikdy nemůže ... nebude ... A co když on ještě bude chtít?

Hádají se čím dál častěji. Pořád se po ní něco chce a jí se nic nechce. Jenom spáááát. Chce být sama, mít klid, nemuset nic řešit.

Malá už zase ječí. Teď jsem chtěla jít konečně do vany. Dejte mi všichni pokoj! Já už nemůžu!

(o týden později)

Malá už zase ječí. Teď chtěla jít do vany, uvědomí si, když slyší její nadávky.

"Běž do té vany, já malou nakrmím!"

Opatrně, po špičkách, nedráždit. Je to pořád stejné. Nedochází ji, že by bylo pro všechny jednodušší, kdyby se snažila více spolupracovat, více brát věci tak jak jsou - jak je chtěli, než s nimi bojovat. Říkal jí, že to bude těžké. Teď, když je situace tady, rozhodí jí každá maličkost, se kterou tehdy počítala.

Dělá, co může, snaží se snést, co jde, ale když překročí míru, nenechá si to líbit. Pak se pohádají a vždycky se to dá svést na něj. Jak jí má pomoct, když nechce?

Prý už k němu nic necítí a bude lepší, když půjdou od sebe. Jo, chová se tak.

Prý je to tak už dlouho. Ne, nechovala se tak. Má jí brát vážně?

Ani jí "to už neumí udělat, co je za chlapa". Taky kdyby si to nechala udělat, ale buď je to fyzicky nemožné a nebo to odmítá.

Má jí brát vážně? Fakt všechno končí? Ne. Ještě pořád běžné skutečnosti svědčí o opaku. Takže jen ustát a přežít tohle období než se všechno ustálí a zklidní, malá se naučí spát i v noci, než se ustálí její psychika, hormony i tělo. Než budeme mít konečně doopravdy chvíli čas na sebe a ne jen v koordinaci s povinnostmi, dětmi, obavami, zábranami ...

Čekal bych, že alespoň kamarádky (ženy s dětmi!) jí pochopí a podpoří. Jedna je schopná ji odsoudit, že si po tři čtvrtě roku vyšla s nimi v sobotu večer na pivo. Další pořád řeší, že nejde ven, když tam jsou s dětmi nebo když už přijde, že je protivná. To, že je to jediná chvilka, kdy je prostor cokoli rozumného v klidu udělat (nebo si trošku zdřímnout, což raději ani neříkám), jí nějak ne a ne dojít.

O jiných představách a rozporech se nebavím už vůbec. Rozumí proč, ale pocitově se s tím nedokáže srovnat. Nevím, jak zlomit její nedůvěru vzhledem k jeho neexistujícím milenkám.

Nevím ... nic.

Volím něco mezi tiše přetrpět a třísknout do stolu a zařvat. Když by všechno mělo směřovat do prvního stavu, odpískám to já. Pokud do druhého, odpíská to ona.

Už je to skoro týden zpátky, už se spolu zase skoro normálně bavíme, i když ono hlavní téma (být či nebýt), je zatím tabu. Dokázala připustit, že příčiny jsou ve všech okolnostech, které provázely minulé měsíce. A že neví, jak se s tím vypořádat. Ani s tím, že k němu už nic necítí. Malá díky dokrmování konečně vydrží jíst co tři hodiny a spí už skoro celou noc. Děcka můžou díky počasí více ven a ona, když se míjejí třeba v kuchyni, jej dokonce pohladí.

Už spolu zkoušeli i spát (i když slibovala, že ne) a nerozčilovala se už tak, že je neschopná i v sexu. Spíše se bavili o tom, co, proč a jak.

Dneska jsem přibral víno, abysme měli "jiný" večer. Zítra si udělám s dětmi snídani na zahradě a jí nechám zase prospat. Schválně jestli se před polednem vzbudí.

Už slyším její kroky, objevila se ve dveřích v černé průhledné krajkové košilce, která jí sahá do poloviny zadečku. Vyfoukané vlasy jí lemují lehce potutelný úsměv. Polknu a po chvíli se jí dokážu podívat do očí.

"Jsi hrozně sexy."

(o týden později)

Už slyším její kroky, objevila se ve dveřích v černé průhledné krajkové košilce, která jí sahá do poloviny zadečku. Vyfoukané vlasy jí lemují lehce potutelný úsměv. Polknu a po chvíli se jí dokážu podívat do očí.

"Jsi hrozně sexy. Chceš ještě nalít víno?"

"No to si piš."

Byla křehce nádherná, odhodlaná to zase zkusit, i když od hranice zoufalé rezignace jí dělo jen pár krůčků. Vklouzla k němu pod peřinu.

"Ahoj miláčku."

"Ahoj. Jsi nádherná.", pronesl mezi polibky.

Lehké opojení vínem jí dodávalo odvahy být iniciativnější. Dotýkala se jej, líbala a klouzala svým klínem po jeho břiše i penisu.

"Na co bys dneska měla chuť? Co by se ti líbilo, co by tě vzrušovalo?" Nemohl se nabažit jejích křivek, přejížděl dlaněmi po celém jejím pružném těle.

"Nevím. To co děláme teď. Ty mě vzrušuješ."

Vklouzl jí prsty do vlasů. Prohnula se, jako by jí tělem projel elektrický proud. Její velké tyčící se bradavky měl přímo před očima. Opatrně se přiblížil jazykem k jejich vrcholu, aby vyzkoušel nakolik jsou dnes citlivé. Neuhnula se, ani když vzal jejich vrchol mezi rty a stiskl. Naopak. Prohnula se ještě více a cítil, jak zesílilo i tření jejího klínu. Sklouzl prsty po její šíji až do údolí, které jí rozdělovalo zadeček na dvě poloviny. Zakroužil okolo jejího análu a tentokrát vzdychl vzrušením on.

"Tak na to zapomeň!"

Přesunul prsty ke kundě, hladil a masíroval jí. Vjížděl do ní jedním, druhým i třetím prstem a ona se na ně současně nabodávala krouživým pohybem boků.

"Proč se ti to tak líbí?" zeptala se.

"Nebolí?"

"Ne, nebolí. Takže?"

"Je to jiné, intimnější ... vzácnější, odevzdanější. Miluju tě úplně celou a chci tě úplně celou. Každý tvůj kousek."

Jeho prsty se znovu dostaly ke vstupu do jejího zadečku. Jemně se jej dotkl a pak pohladil jeho okolí.

"Vzrušuje mě šíleně už jen to, když se ho takhle dotýkám."

"To jsem si všimla."

"Jde o to, že mě necháš. Že se mi tím úplně odevzdáš." Cítil, jak má od ní mokré celé břicho a rozkrok. "Miluju, když ti ho můžu líbat a olizovat." Jeho prsty napodobily to, co jindy prováděl jazykem, zatímco se sobě stále dívali do očí "Miluju, když ti do něj můžu strčit jazyk." Přiložil dnes už snad po sté své rty na její a špičkou jazyka do ní pronikl. Jeho prst se zároveň lehkým tlakem dostal do vstupu jejího zadku. Byla neskutečně mokrá.

"A tobě se líbí, když ti nastavím a podržím."

"Jo líbí."

"Jako nějaká kurva. A můžeš si se mnou dělat, co chceš."

"A tobě se to taky líbí, že," přidržel si její hlavu pevně za vlasy těsně u své "když tě šukám jako kurvu?"

"Jo." řekla a vystříkla.

Zalila ho vlna jejích šťáv. Cítil, jak mu její vzrušení stéká po bocích a koulích a leží v kaluži jejího orgasmu, aniž by vlastně pořádně začali.

"Co mi to děláš?" obrátila se na něj se zajíknutím.

"Já nic, to ty jsi úžasná."

"Tak už mě ošukej." Natáhla ruku dozadu, chytila ho za péro a začala na něj nasedat. Ani jeden nevydrželi potichu. Jeho břicho zalila další vlna rozkoše. Během chvilky byl až po kořen v jejím zadku. "Šukej mě jako kurvu."

"Tak ty chceš ošukat?" přitiskl si jí pevně k sobě, nabodl si jí, jak nejvíc to šlo.

"Jo dělej, šukej mě." usmála se na něj provokativně.

Povolil tlak a znovu si jí přitáhl. Její výraz se změnil. Cítil na svém péru, jak se svírá a pulzuje. Znovu vystříkla.

"Tak mi nastav a podrž mi." Znovu povolil a zabodl se do ní tentokrát silněji a razantněji. A znovu a znovu. Chytl se její bradavky. Nejprve rty, pak jí vsál a chytl mezi zuby. Potáhl. Chytila si druhé prso, bradavku mezi prsty a surově se zmáčkla. Otočil si jí pod sebe a dělal to, co oba chtěli.

Šukal jí. Tvrdě, nekompromisně, celou délkou svého péra. Díval se jí přitom do očí a pevně přidržoval za krk. Poslušně držela a nabodávala se.

Pak křičela a stříkala, a když nedokázal odolávat ani on, pobídla ho: "Pojď, vystříkej se mi do zadku. Dělej!" Přidržela si ho a nabodávala se ještě pevněji. Zespodu mu chytila koule do dlaně a potáhla.

Pak řval on. Zakousli se do sebe a po nekonečném okamžiku povolili a jen se pevně drželi. Když konečně popadli dech a vědomí se vrátilo do reality, rozesmáli se.

"Já tě zabiju!" vydechla.

"A pak že ti to už nejde." Ještě pořád se celá chvěla. "Můžem převlíkat celou postel."