Sněženky

Sluníčko. Konečně se vydralo z mraků a přesto že fouká vítr je rozhodnutá jít ven. Teple se oblékne, nezapomene vzít mobil a sluchátka. Tak moc se těší, protože je doma zavřená už dlouho a procházka ji v rámci rehabilitace jen prospěje. Dost bylo nemocnice a bolesti, teď už jen vzhůru uzdravování a normálnímu životu.

Trvá jí pár minut než se přiblíží k lesu. Nasadí sluchátka, zapne náhodné přehrávání a v rytmu hudby vchází do lesa. Chvilku jde cestou a pak ji to nedá a zamíří na pěšinku mezi stromy. Les pomalu začíná vonět medvědím česnekem. Ale ona by ráda našla sněženky. Na to bude muset ale ujít ještě kus cesty.

Slunce nahlíží mezi stromy a jí je moc hezky, užívá si to. Hlavou ji mihnou vzpomínky na tohle místo, když jsem občas zašla randit. Už je to dávno a ona teď začíná novou etapu života. Přichází až k vodě a tam je konečně najde. Les se pomalu začiná hemžit kobercem sněženek. Je jak malé dítě a trhá je do malé kytičky. Je to dárek, který dá sama sobě.

Na zpáteční cestě si sedne na lavičku, nastaví tvář slunci a nohy natáhne až ke stromu. Vnímá hubdu a když skladba končí čeká další vypalovačku. Jenže v uších ji zapraská a pak uslyší jeho hlas. Z hluboka se nadechne a potlačí vzrušení které ji zaplaví.
Už se moc těší až ji to pošeptá osobně. Jeho hlas se s ní loučí a začíná znít její oblíbená skupina.

Vyráží k domovu, sněženky, dobrou náladu a pocit štěstí si nese sebou ...