Tenhle blog začnu lehce a pozvolna. V Americe byl žák zkritizován, když prohlásil, že existují pouze dvě pohlaví: muž a žena. Hrozí mu snad údajně až vyloučení, vším se budou zabývat orgány univerzity. Ono nejen že existují dvě pohlaví, to pohlaví však tvoří velká spousta znaků. Jak člověk vypadá, jakým způsobem mluví, potom sem patří tón hlasu, typ chůze, tvar různých partií, způsob gestikulace. Mladá žena s copánkem a zdravou postavou, v obepnutém oblečení, působí jinak než o 30 let později a 30 kilogramy navrch ve stejném outfitu a se stejným účesem. Jednu takovou ženu, která tohle nepochopila, jsem viděl včera. Ovšem není to zdaleka výjimka.
V práci je jeden kolega, který působil plaše, tiše, neměl jsem důvod se s ním bavit. A potom, když jsme oba přešli do nového prostředí, tak první den, když ho tam skoro nikdo neznal, přišel v dámských šatech, nalíčený, dámský sestřih. Byl jsem v šoku, a nejen já. On sice má útlou postavu, až vyhublou, v šatech měl vycpaná prsa... Nicméně stále měl mužské rysy, mužské pohyby, mužskou gestikulaci, poměrně hluboký hlas, i když nejistý a spíše tichý. Působil divně a nejen na mě. Přitom jsem měl pocit, že se díval po holkách. Nevím, zda si připadal jako lesbička a upřímně to ani vědět nechci. Vydržel to necelé dva týdny, pak se zase změnil do původní podoby.
Teď se s ním snažím bavit o trochu víc, už mi nepřijde tak divnej, protože ta změna, ta chtěla velkou odvahu a pokud se cítí jako žena, má na to právo. Ale vím jedno, že to bude mít těžké a bude to působit divně na lidi, minimálně do té doby, dokud nevypiluje ženské chování. A minimálně do té doby, dokud sám sebe nebude vnímat jako plnohodnotnou ženu. Nevím, kolik je dnes oficiálně pohlaví, ale není nic silnějšího než pravé mužství a pravé ženství... a to nespojuji vůbec s tím, zda se někomu líbí muži nebo ženy.