Chvála šatům

Není to žádný splín,jen se mi tak rozležely myšlenky...Dolehly na mě teď naposledy v koukadle.
Samozřejmě jak se obléci do divadla,neblbni ,vem si slušné kalhoty ,triko a svetr... Blázníš? Půjdu jak za totáče v montérkách do Národního?!
To ne,ale žádnou parádu tam nečekej...
Pravda,bohužel. Dokonce tam byl jeden v čím víc pruhů tím víc Adidas teplákové bundě,běžnou normou ošoupané rifle a mikina s reklamou. Společenské šaty taky byly zastoupeny,ale jen v mizivém
procentu -tedy dole v přízemí- pak tam tedy byl zase jeden maxipes Fík (dáma v čemsi společenském sestávající se ze dvou černých pruhů svázaných za krkem a holými zády... Ta ouška (prsa) jí končila někde tři centimetry nad pasem s krásně viditelnými bradavkami v pruhu,kde byla látka řidší a tedy průhledná a měla asi původně jen stydlivě odkrývat pupík....
Po deseti letech ,kdy jsem byl naposledy na Revizorovi v Mariánkách s Dvořákem mi sakra ujel vlak....
Nejhorší na tom je ,že v tom bývalém Blaníku(dříve kino) bylo tak zoufale vydýcháno a vedro,že jsem byl nakonec šťasten,když jsem si sundal svetr a byl v tričku...ještě ,že jsem si nevzal oblek,nevydržel bych tam.
No ale k těm šatům, když jsem přednášel a školil vyhlášku a vytvářel osoby poučené a znalé ,tak abychom nekoktali před lidmi,měli jsme si představit,že jsou nazí.
To mi teda moc nepomohlo,ale vidět mutace naší genetické výbavy
v běhu času na nuda pláži je leckdy tak zoufalý zážitek, že chápu jak lze jednoduše přijít o iluze.
Jak to máte vy?
Já říkám - Chvála šatům...