Řekla bych, že za těch 20 let co se ze mě stala matka, zvykla jsem si na spoustu záludných dětských otázek. Mnohokrát jsem zůstala vykolejená a hledala ty správné odpovědi vhodné jejich věku. Náš vztah je kamarádský, ale hranice jsou jasně dané. Vždy jsem se ale snažila o to, aby děti nikdy neměly strach za mnou s čimkoliv přijít a ono to tak funguje, i když občas si nevím rady.
Těch dívčích otázek už jsem ušetřena. Je dospěla a užívá si svůj vysokoškolský život ve velkoměstě. Umělec, bohém který žije svůj sen. Takže mi zůstal doma syn, se svým technicko-počíračovým myšlením. Puberťák co mě nutí být neustále ve střehu.
A tak včera chystám večeři, on sedí na stole i přesto že ví jak to nesnáším a mele pantem jako každý den. Přiznávám, že jsem ho moc nevnímala. Mé myšlenky byly někde jinde a s někým jiným. Známe to asi každá, když máme pocit, že nám dítě vlastně nic důležitého nesděluje. A tak krájím papriku když se mi v hlavě rozbliká červená žárovka. Zaslechla jsem slovo " sex "
Otáčím se na něj, už plně vnímám a dožaduji se ať mi to zopakuje.
" Ptám se, jestli když chlapovi kouří holka co má v hlavě nasráno, jestli se to může brát jako análni sex ? "
Nůž mi vypadl z ruky, došla slova a můj výraz ho rozesmál. Nezmohla jsem se vůbec na nic a tak raděj vyklidil pole, ale ve dveřích mi říká.
" Popřemýšlej nad tím, protože je to vážná vec "
A tak nevím. Mám se z něj zbláznit hned, nebo už jsem se zbláznila dávno? Každopádně na odpověď jsem ještě nepřišla ...