Jarní

Když koukám na tvůj odraz co se směje v zrcadle je to jako podraz a div že samo nespadne

Když vzpomenu si na vše co míváme prý společné
trochu mě to naštve a počítám si od jedné

Když poslouchám tvou píseň
jak získalas mou důvěru už zraje na ní plíseň
a odnáším jí do sběru

Však já teď tu svou píšu a namáčím prst do krve co je blízko místu kde vpustil jsem tě do sebe

Bude to trochu bolet a dám si trošku na držku ta bolest je však moje a ty si táhni na cestu

Až potkám někdy ženskou co bude mi zas za to stát vzpomenu si na tebe a budu se jen tomu smát

Dřív jsem psal básně, je to věc velmi pozoruhodná a kdyby se to někomu líblo, můžu sem dát nějaké své archivní...