Neobyčejná cesta

Byl to jeden z dalších obyčejných dnů. Petr se vracel večer z Prahy, kde pracoval, na víkend zpět do své rodné Ostravy. Pro cestu si vybral, jakožto zaměstnanec na generálním ředitelství Českých drah, vlak, který měl zadarmo. Na hlavním nádraží čekal na svůj vlak vyšší kvality, kde jezdily i vlakušky, většinou tedy studentky vysokých škol. Byla tedy šance, že se bude mít cestou alespoň na co dívat. Netrpělivě si na nástupišti popotáhl popruh svého batohu, ve kterém leželo i pár „hraček“ na které se mu v bytě začínalo prášit. Dlouho totiž neměl ženu. Měl vyhlédnutou jednu sekretářku v práci, která ho pěkně rozpalovala, ale to bylo tak vše, co platilo o sekretářkách v pornu a povídkách. Byla studená jak psí čumák, ale Petra zkrátka rajcovala a po dalším týdnu, co se na ní jen díval, jak se mu promenáduje v jeho pracovně byl už pořádně nadržený. Doufal tedy, že se cestou alespoň pokochá pohledem na pěkné cestující, pokud nebude mít výhled na nějakou babču s nasazovacími zuby, a doma, až přijede si pak u nějakého pěkného videa alespoň sám vyhoní.

Když vlak konečně přijel, bylo na nástupišti jen pár lidí, a tak se do vlaku nehrnul, místo si určitě najde. Když už byl u dveří, všiml si průvodčí. Znal jí, byla to Monika a před pár lety si spolu prožili krátký románek, poté, co jí sbalil opilou v baru. Netrvalo to ale ke vší smůle dlouho. Asi po měsíci mu dala košem kvůli nagelovanému svalnatci z posilovny. Vybavil si její pěkná pevná prsa, která se teď rýsovala pod sáčkem její uniformy a pocítil nával vzrušení. Už byl docela frustrovaný, že jeho sexuální život se odehrává poslední dobou prakticky jen v jeho hlavě a na židli před počítačem, s kalhoty spuštěnými ke kotníkům. A tak dostal nápad. Byl trošku riskantní, ale rozhodl se to zkusit. Nakonec vycouvat může vždycky.

Vytáhl tedy z batohu zápisník a svoji zaměstnaneckou visačku, kterou si připevnil na svou košili a vydal se za Monikou. „Dobrý den, dopravní kontrola, dnes jsem tu s vámi na vlaku.“ Oddrmolil rádoby nenuceně, ukázal si prstem na visačku a sklopil oči k prázdné stránce v zápisníku. Pokoušel se skrýt svou nervozitu a lehký třes v rukou. „Dobrý den, nebo… spíš ahoj Petře. Můžu ti tykat, když jsi tu služebně?“ Petr zvedl oči a snažil se tvářit překvapeně „Ahoj Moniko! Tak ty pracuješ u dráhy? No jasně, tykej mi, vždyť se známe. Ale žádné úlevy ode mě nečekej!“

Po pár minutách, když se vlak rozjel, sledoval Moniku při práci. Procházela vlakem ve své uniformě, jejíž sukně ukazovala pěkně tvarované nohy. Petr se kochal její perfektní postavou a bavil se mlsnými pohledy mužské části cestujících. Mohl sedět mezi nimi a čekat, kdy Monik půjde kolem, aby se nabažil pohledem na ni. Ale on ne, sledovat ji mohl celou dobu a nejen to. Usmál se. Když Monika s petrem v zádech, prošli celý vlak, šli do služebního kupé. „Jak jsem si vedla?“ Zeptala se monika s úsměvem. „Vypravení vlaku v pořádku, i kontrola jízdních dokladů proběhla správně. Za mě dobré…“ „To jsem ráda, odpověděla Monika“. Do další stanice, kterou byl Kolín zbývalo asi čtvrt hodiny a nemělo cenu rozjíždět něco většího, tak se Petr pokusil navázat spíše přátelský rozhovor a zavzpomínat na staré časy. V Kolíně nechal Moniku dělat svojí práci, ale pozorovat jí, jak prochází vlakem a na svět vykukují ve výstřihu její pěkná prsa, si ujít nenechal. Vrátili se opět do služebního kupé. Měli čas do Pardubic. Ne moc, ale na to, co potřeboval, to bude stačit.

„Hele, Moni, trošku jsem si tě proklepnul. Co jsi vyváděla? Tady čtu“ Petr významně ukázal mobil, na kterém měl ve skutečnosti tabulku firemních kontatků, čehož si Monika nemohla všimnout „že máš pár pracovních přestupků. Několik pozdních příchodů, kvůli kterým tě musel na vlaku někdo zaskočit a pak ústrojová nekázeň. Ty máš podmínku?“ Petr tázavě zvedl oči a snažil se působit přesvědčivě. Vše si vymyslel, ale doufal, že se Monika chytí. A taky že jo. „To jsem vůbec nevěděla!“ Vyhrkla s vykulenýma očima. Její hrudník se začal celkem nadouvat, jak zrychleně dýchala. „Jo, párkrát mi ujela tramvaj, ale za to jsem fakt nemohla. O té podmínce mi nikdo nic neřekl… Já… nevím, tu práci potřebuju! Však mě jen s gymplem nikde nevezmou!“ Petr se usmál, začínalo mu to vycházet. „A co ta ústrojová nekázeň?“ Opáčil a pomalu sjel po Monice očima, vychutnával si, že si jí teď může celou nepokrytě prohlížet. „Tak jsem si zkrátila sukni a párkrát jsem měla snad o knoflíček méně zapnutou košili… Přece, snad mě kvůli tomu nevyhodíš, co?“ Koukala na něj psíma očima, byla přímo k nakousnutí a Petr se jen usmíval. „Tak nedopnutý knoflíček…“ Petr na Moniku pobaveně mrknul a položil jí ruku na stehno. Neuhnula. „Ty jsi byla vždycky zlobivá, to si pamatuju“ Hladil jí po noze přes silonky. Monika asi nevěděla, co má dělat. „Ty mi nemůžeš nějak pomoct?“ „Můžu a pomůžu“ přikývl Petr. Vyjel jí rukou po stehně výš až pod sukni, kde nahmatal gumu od… „ach bože!“ pomyslel si, gumu od podvazků. „Zahrajeme si hru, jako dřív. Vezmu si od tebe fant“ Vyjel rukou ještě výš a zatahal za gumu od jejích kalhotek. „Přece nemůžu chodit mezi cestujícími na ostro!“ Vyhrkla Monika. „Tak si vyber. Buď fant, nebo hlášení porušení dalších pracovních povinností. A komu uvěří? Průvodčí, která už měla vroubek, nebo chlápkovi z generálního ředitelství?“ Monika s povzdechem vstala, povytáhla si sukni a sundala si černé kalhotky, které podala Petrovi. Když si zase chtěla stáhnout sukni níž, chytl jí Petr za ruku a zavrtěl hlavou.

V Pardubicích si Monika plnila své povinnosti trošku roztržitě, ale nikdo jiný, než Petr si toho nevšiml. Když byli spolu opět sami v kupé, zavrtěl hlavou a hraným káravým hlasem s úsměvem jí vytkl pár chyb. „Když já jsem nervózní, takhle. Navíc je už celkem zima a docela to profukuje.“ Monika sklopila oči k sukni a rukou si jí přitlačila k rozkroku. „Dobře, dám ti kalhotky, ať neřekneš, že nejsem nelida. Svůj fant máš tedy zpět…“ Petr zalovil ve svém batohu a vytáhl z něj kalhotky, které podal Monice. „Ty ale nejsou moje.“ „Ber, nebo budeš na ostro až do konce směny, nic jiného ti nedám.“ Pronesl Petr spíš jako rozkaz, než že by dal Monice opravdu na výběr. Monika si je tedy oblékla. „No, moc mi nesedí, ale když mě to zachrání… Chceš ty moje, že jo? Však já si tě taky pamatuju, byl jsi trošku úchyláček co?“ Petr neodpověděl, řekl jen, že půjdou zkontrolovat cestující, ať si může napravit reputaci. Rychle si vzal z batohu malý ovladač a vyšli. Když procházeli uličkou mezi cestujícími, kteří většinou podřimovali, nebo tupě zírali do soumraku za okny, vlak na výhybkách zadrcal a přišla pravá chvíle. Petr stiskl tlačítko od vibrujících kalhotek, v tu chvíli z Moniky vyšel zvuk, jako by zasténala a zároveň si vyrazila dech, podlomila se jí kolena, ale naštěstí se přidržela sedadel. Když opět měla rovnováhu s nevěřícím pohledem se otočila na Petra. „No co je? Jdeme…“ Pokynul jí hlavou ke konci vozu. Monika tedy nejistě vykročila. Když došli na konec vozu, kde byl nástupní prostor sykla na něj „Já nemůžu uvěřit že jsi mi dal vib… aaa-ááách!“ Roztáhla ruce, zapřela se jimi o boční stěny, naopak nohy jí podklesly a trošku je zkřížila v kolenou. „Sakraaa…. Přestaň! Úúú…“ Petr opět stiskl tlačítko. „Pokračuj, jdeme!“ Plácl jí po zadku a popohnal dál. Šla před ním neochotně a nejistě. Bylo vidět, že j to vzrušuje, ale musí před lidmi zachovat profesionální výraz. I Petr měl co dělat. Byl neskutečně vzrušený. Proto v dalším voze tlačítko nepoužil a jen se bavil tím, jak Monika nejistě očekává další vibraci mezi nohama. Na konci vozu se zastavila a otočila k němu. „Bože, co to děláš?! Úplně z toho teču!“ Přimáčkla si sukni k rozkroku, v tom Petr opět stiskl tlačítko a Monika se oběma rukama a zády zapřela o stěnu vozu a pomalu klesala v kolenou. Vzpamatovala se ale rychle a vzala Petrovu ruku, kterou si strčila pod sukni, kde jí přitiskla na opravdu vlhké kalhotky. Přitiskl se na ni celým tělem, kousl jí do ucha a pošeptal: „Je v druhé ruce, zlato.“ Načež se škodolibým úsměvem opět stiskl tlačítko. Monika mu rukama objala krk a vydechla do ucha. „Víš co, pojď raději zpátky.“ Odlepil se od ní a pokynul Monice, aby šla před ním. Ta se jen rychle zkontrolovala v odrazu v okně a vykročila. Cestu jí však zastoupil cestující, který sháněl přípoj v příští stanici. Monika nejistě pohlédla na Petra a sjela očima k jeho ruce v kapsách kalhot, která svírala ovladač od kalhotek. Zavrtěla sotva znatelně hlavou ale Petr jen s úsměvem pokrčil rameny. Monika začala ve služebním smartphonu hledat spojení, Petrovi to ale nedalo, nahmatal však menší tlačítko s malou intenzitou, což Monika statečně ustála, jen se kousla do rtu a zatvrzele civěla do mobilu. Onen cestující nic nepoznal, sice po Monice taky mlsně koukal, ale v tu chvíli měl zrovna upřený pohled na Petrovu služební visačku. Pak jen nerudně komentoval, že by to mohlo být levnější a jezdit včas, ale Pertovi to bylo jedno a Monika asi byla ráda, že je ráda a nikdo nic nepoznal. Pokračovali dál, na konci dalšího vozu jí Petr popadl za prsa, a zjistil i přes košili a podprsenku, že Monice pěkně ztvrdly bradavky. Zkusmo jimi zakroutil a pak jí raději pobídl, aby pokračovali dál, nebo by jí to snad udělal přímo u nástupních dveří a bylo by mu jedno, jestli je někdo uvidí. Po návratu do služebního kupé se Monika sesunula do svého sedadla a propalovala Petra pohledem. Přikázal jí, aby roztáhla nohy. Poslechla jako vycvičený pejsek. Když jí vyzval, aby si stáhla kalhotky, zdálo se mu, že to dělá snad celkem neochotně. Monika je ale přece jen odhodila na podlahu, skousla si prst a vystrčila na Petra svou vlhkou mušličku. Petr se mlsně olízl a přejel po její hladce vyholené buchtičce rukou. Monika slastně a snad i trošku hlasitě vzdychla a zavřela oči. Petr toho využil, a pomalu do ní vsunul dvě velké venušiny kuličky. Monika zalapala po dechu a nevěřícně na Petra civěla. „Ne, to ne… To přece nemůžeš…“ Vrtěla hlavou, Petr ale naopak přikyvoval a usmíval se. „Můžu… A akorát zastavujeme, tak jdi. Tentokrát je to na tobě, já s tím nic neudělám.“ A to už zvedal Moniku ze sedala. Ta rozpačitě vystoupila, rychle vypravila vlak a jakmile se rozjel sykla na Petra „asi mi to za chvíli vypadne“. Petr jí bez otálení zajel rukou pod sukni, vsunul jí kuličky hlouběji, což se neobešlo bez vzrušeného vydechnutí Moniky. Byl taky rozpálený, rukou jí ještě jezdil po štěrbince a sem tam zatahal za provázek. Monika začala vrtět boky, pohupovala se v kolenou a tiše sténala. Ještě ale nechtěl, aby se udělala. Vytáhl ruku z podsukně a když si chtěla pomoct vlastní rukou, chytl jí za zápěstí a přitiskl ke stěně vozu. „Ty vole… Co děláš! Já už to nevydržím… Uh!“. „Ale vydržíš, pokud se nechceš udělat před těmi cestujícími“ zasmál se Petr a už už jí zase vystrkával z nástupního prostoru do uličky mezi cestující. Monika pospíchala do služebního kupé, div neutíkala. Sotva do něj vešla, Petr za sebou ani nestihl zabouchnout, rozkročila nohy, chytla se rukama přihrádky na zavazadlo a se sténáním na podlahu vypadly její zmáčené kuličky. Petr jí popadl, otočil k sobě a rozepnul jí košili a vyhrnul podprsenku. Chvíli si pohrál s jejími prsy. Olizoval jí je, kousal do nich a tahal za bradavky. Monika byla asi ráda, že vůbec stojí, protože téměř celou vahou se opírala o Petra, slastně vzdychala a když jí štípala do bradavek oplatila mu to alespoň zataháním za vlasy. Rukou jí pak sjel pod sukni. Strčil do ní prst a cítil, jak je uvnitř vlhká. Pak ucítil na prstu tlak a rychle ho k nelibosti Moniky vytáhl. Za chvíli ho tam ale vrátil a přidal ještě jeden, jenže pak oba prsty zase vytáhl, celé zmáčené od jejích šťáv. Strčil je Monice do pusy, což asi nečekala, ale olízla je. Když jí tam strčil tři prsty, což už tak dobře nešlo, protože Monika byla zatracené úzká, nevydržela a spadla na kolena. „Tak pojď, pojď mě vykouřit, malá!“ Petr vytáhl z poklopce svůj postavený penis, druhou rukou chytl Moniku za culík a nasměroval jí hlavu ke svému naběhlému penisu. Měl co dělat, aby nevystříkl hned. I nesténat moc na hlas pro něj byl velký problém. Zatahal Moniku za její culík „Teď dostaneš svojí odměnu!“ Vytáhl jí penis z pusy, Monika ho sama hned chytla a začala ho honit. Nedalo jí to moc práce a Petr na ní s výkřikem vystříkl. Bylo toho celkem dost, Monika měla jeho sperma na bradě, i na prsou. Petr jen stál s otevřenou pusou a těžce oddechoval. Monice kapalo sperma na hrudník, na prsa a z na její stehna. Prohlížela si, jak sperma kape, pak se ale vzpamatovala a chtěl využít Petrovi nepozornosti, sáhla po kuličkách a už si je chtěla strčit do buchtičky, která se sama otevírala. „Ještě ne!“ Řekl Petr, vzal jí kuličky a místo nich jí podal ubrousky. „Pěkně mě ještě olízej, pak očisti sebe a musíme zase mezi lidi.“ Hodlal si Moniku pěkně vychutnat. Vlak ujížděl tmou, Monika si v rozkleku na podlaze vozu stírala sperma hřbetem ruky do pusy a cesta ještě nebyla ani v polovině. Petr jí s úsměvem pohladil po vlasech „teď teprve začne zábava, zlato“.

Pokračování příště...?