To nejcennější

Přesně před 6 lety mi zemřel táta. A ačkoliv jsme spolu neměli dobré vztahy, tak jsem si k němu postupně nacházel cestu, odpustil mu všechno zlé a začal ho mít rád. 3 roky na něj myslím už pouze v dobrém, nelze změnit minulost, ale můžeme milovat člověka, kterého jsme si milovat přáli, ale nějak jsme se oba míjeli, v představě o tom druhém.

Prosím, pokud máte dítě, kterému se nevěnujete tolik, kolik by si zasloužilo, změňte to, dokud je čas, Vaše láska, péče a zájem mu ohromně chybí a i když určitě dělá občas chyby, je na rodiči, aby šel dítěti příkladem, ne obráceně. Byť se to dítě může snažit kolik chce, pokud nedostane tu lásku zpět, vzdá to. A naše děti jsou to nejcennější, co jako společnost máme. Pokud se mi povede potkat ženu, se kterou si budeme opravdu rozumět a založíme rodinu, přeju si být dobrým tátou a udělám pro to všechno.

Vím, že to sem obsahově moc nepatří, ale patří to ke mně. A já se tu cítím jako doma :-) Tahle byla tátova oblíbená a pouštím si jí každý rok v tento den... spi sladce tati https://youtu.be/Sdq79KwPamQ

Mám Vás rád a pokud se nic nestane, čekají na Vás, doufejme, dva zajímavé rozhovory :-)))