Když fotím, tak fotím

Focení venku pod širým nebem je nejlepší. Je tam spousta místa, člověk se neproplétá mezi kabely od umělého osvětlení, může si popojít kousek jinam a najde jiné pěkné místo, které láká k focení... ale hlavně, to světlo od sluníčka je prostě jiné, lepší.

Samosebou to má své nevýhody. Jednu jsem zažil při pohodovém letním focení. Předem jsem vybral prima místo, udělal pár zkušebních fotek a domluvil se s modelkou, kterou jsem už párkrát fotil a která byla pro každou špatnost. Naložil jsem do auta všechno potřebné (nevěřili byste, co všechno se může při focení hodit) a vyrazili jsme. Ale když jsme přišli na místo a já rozbalil nádobíčko, zaslechl jsem z nedalekého křoví nějaký divný zvuk.

Nu, ukázalo se, že jsme nebyli jediní, komu se tohle místečko líbí. Nějaký pár si o kousek vedle užíval společné chvilky. Nakonec se ale vše vyřešilo k všeobecné spokojenosti. Milenci byli zalezlí v křoví a nijak nás nerušili. My jsme fotili vedle na poli, a modelka nebyla stydlivá. "Ať se klidně dívají, mně to nevadí" prohlásila a fotili jsme o sto šest. Když fotím, tak fotím. Nekoukám se moc okolo, soustředím se na to, aby fotky dopadly co nejlépe. Na skryté diváky jsme zapomněli a výsledek stál za to. Tyhle fotky patří k mým nejoblíbenějším. Najdete je v galerii s budovatelským názvem Ani zrno nazmar!

https://www.amateri.com/cs/alba/814585/ani-zrno-nazmar

Takže kdybyste věděli o pěkném místě pro focení, znali hezkou a podobně odvážnou modelku, nebo měli zajímavý námět na focení, napiště mi. Buď tady přes amatéry, nebo přes můj web shutter.cz