Venerické blues

Včera jsem si přines z dýzy
dva zárodky syfilýzy.
Čile si teďka ve mně bují
a hromadně reprodukují
Nic netuše sním si slastně:
Kdo si první sáhnul vlastně?
A jak za kůlnou už bez saka
nasadila mi francouzáka.

Milý pane van der Velde helou,
techniku tu měla přímo skvělou.

Poslední dobou se mi někdy stává,
že mě mé okolí prý nepoznává
a kromě potíží s čuráním
mám trochu výstřední chování.
Ale když jsme dneska jeli na kliniku,
klidně mě zapřáhli do dostavníku,
sestry se na příjmu divily,
že místo kalhot mám košili.

Wassermanne tatrmane helou,
tak už si mě do ústavu berou., jé ……

Neboj se mami, mám se tu skvěle
až na ten teploměr do konečníku,
že si mě tady náramně považujou,
občas mě za odměnu študákům ukazujou.
Jedině co mě tady trochu mrzí,
že jsou občas na mě dosti drzí,
když si za svitu měsíčku
zazpívám tu svoji písničku.
Kdybych radši býval chytil tehdy jen lues,
Nemusel bych teď zpívat tohle blues.