V dobrém i ...

Prosím tě, proč, ptala se kamarádka Ireny.
Takovej chlap je možná dobrej na sex, na pár nocí ... ale proč hnedka dítě?
Irena neodpověděla.
Každá odpověď by byla jen výmluvou.
Ne, dítě s ním neplánovala.
Myslela někdy na budoucnost, ve které by byl i on?
Mohla by říct teď nahlas skutečnost?
Už několik týdnů přemýšlela o tom, že odejde.
Ale teď?
Těhotná?
Další dítě bez otce?
Ne, to nedopustí.
Proč jsi neodešla dřív, ptala se sama sebe. Druhý muž, se kterým nechce žít do konce života a opět dítě na cestě. Copak to jednou nestačilo?

Vrací se travnatou cestou domů.
Dnes je to devatenáct let, co jsou spolu.
V dobrém i zlém.
Má to tak být?
Proč spolu žijí?
Zbyli si?
Kvůli dětem?
Protože se potřebují?
V dobrém i zlém.
Žádný slib si nikdy nedali.
Mohla jednoduše odejít.
Jednoduše?
Bylo by to vůbec možné?
Copak může mít šanci jednoduchost, když chtění překryje zodpovědnost ... zodpovědnost za někoho, kdo potřebuje mít jistotu? Mohlo zbýt místo na chtít?

Kolik bylo úsměvů ...
A kolik slz,
co zkrápěly roztrhané sny.
Možná ještě může ...
... nějaký slepit ...