Moje žena o tobě ví

Zvláštní vztah. Ne každému ho dokážu vysvětlit, ne každý ho pochopí.
Vztah jako kočár tažený párem koní, kde jejich otěže vede úcta a sex.

Postavil přede mě hrnek s ovocným čajem a posadil se ke stolu. Pootevřel okno, potřeboval si ke svý kávě zapálit cigaretu.
Vydechl kouř z okna a řekl: Moje žena o tobě ví. Když jsme spolu venku, ví, že jsem s tebou. Vždycky jí to říkám.

(Jaké by to bylo v jiných manželstvích, kdyby muž své ženě řek´: Jdu s "milenkou" ven. Mám schůzku se svojí subinkou.)

Kdybychom byly spolu v ložnici, pokračuje, a žena se vrátila, náhodou by otevřela a viděla by nás tam, jenom by řekla Pardon.
A pak by šla do kuchyně ... a uvařila by nám kafe.

Vypráví mi o své ženě.
Je bi, říká.
Tělem mi projede elektrizující vlna.
Sen každého chlapa, dodá a směje se.

Ten den nám nedal moc času pro sebe. Chtěla jsem jít ve městě do galerie a on měl moc práce. Ale chvíli pro nás zařídil.
Můžeme si jít někam sednout ... nebo jet k nám.
Raději bych k vám, řekla jsem.
Ale žena je doma, konstatuje věcně.
Alespoň se poznáme, neznatelně se posměju.

Jednou se přece musíme setkat, pomyslím si.

Přece jen jsem v sobě měla divný pocit.
Věrnost byla vždycky mou součástí, ctila jsem ji a představy mých vztahů vždy byly usazeny v její náruči.
Hlavou mi projela vzpomínka na jednoho muže. Odjížděl často na delší dobu z domova. Ukazoval mi fotku své dcery a pak ji nechal ležet na stole a ona se z té fotky dívala na nás, jak se líbáme ...

Sedím tváří v tvář ženě, který byl její muž se mnou nevěrný.
My to tak nebereme, řekl mi, když mě odvážel k vlaku.

Vlak mi jel za pět minut, stihneme ho?
Vlak jela za pět minut a mně hlavou bloudí jediná myšlenka.
Ten vlak by mohl odjet beze mě.