Život je děvka

A ona mu nahrává aby ji mohl jebat víc a víc. Napadáji spousta černých myšlenek jak to ukončit. V ruce drží krabičku, je tak malá že ji schová v dlani. Dlaň otevře a zas zavře, položí ji na stůl a jde si zapálit. Kolikatou už dnes .... ani neví, nepočítá je. Nastavuje tvář slunci a snaží se všechny myšlenky uklidnit ale nedaří se jí to.

Vrací se a znovu bere tu krabičku, otevřeji a dívá se na její obsah. Ví, že ta chemie ji utlumí a bude ji líp. V tom přijdou první slzy, netuší jestli jsou ze vzteku nebo duševní bolesti co ji tak ochromuje. Nadechne se a snaži se příval slz zastavit, má strach že když nechá průchod emocím nedokaže už přestat. Vyloupne tabletku a dívá se na ni.

A pak? Hodí ji do koše, tohle už ne. Zvládnu to bez berličky. Převleče se, nachysta vše potřebné a vyráží na místo kde je jí příjemně. Musí to vše ze sebe dostat jednoduchou činností. Když dorazí na místo hned se pustí do práce. Sluchátka na uších aby ji muzika odháněla od chmurných myšlenek a neslyšela ten nepříjemný zvuk sousedovi sekačky.

Hrábě v ruce a jde se na to. Po chvilce už ji bolí ruce a ta bolest je mnohem příjemnější než když bolí duše. Snaží se být opatrná, ještě porád není tělesně fit aby tohle mohla dělat, ale ona prostě musí. Musí aby neudělala rozhodnutí, které už se nedá vrátit. Přece jen, když ji ten nahoře 2x poslal zpět nebude to proto aby se jen trápila.

Ta karta se musí obrátit, musí protože ona si to přeje, ona to chce.
Bude bojovat ...