Jak Ivy o různorodost přišla

Pár týdnů už přemýšlím o tom, že bych se vrátila k blogu, začal mi chybět ten kontakt, otevřenost, to, že občas udělám někomu radost (aspoň to mi tvrdíte) a denní hodinka relaxu. Nebo esej na příjemný téma? A není lepší období než zkouškové. :D
Dneska bych ráda mluvila o svém spolubydlícím. On totiž vznik samotného rozhodnutí, že spolu budeme bydlet, byl poměrně komický. Před pár týdny jsem zjistila, že chtě nechtě musím opustit svou komfortní zónu (bezpečí domova), osamostatnit se a přestěhovat se mnohem blíž ke škole. Naštěstí jsem si tu už udělala pár kamarádů a vznikla mi možnost usadit se v bytě plných známých tváří, avšak mělo to háček. Odmítám bydlet s ženskou (většinou jsou to větší prasata a pyžamo je nutností). A tak jsem řádně ovíněná kolem půlnoci pronesla větu k mému přihulenému kamarádovi: "Budeš se mnou bydlet?". Odpověď nebyla dlouhosáhlá, podíval se na mě, usmál se a položil naprosto bezelstnou otázku: "A prečo nie?".
Ten večer jsem měla u něj přespat, jinde prostě nebyl flek. Byla jsem přesvědčená o tom, že se nic nemůže stát. Nikdy mě nijak zvlášť nepřitahoval, vnímala jsem ho jako pubertální pako, které ráda obejmu, pokecám s ním, zasměju se a stačí. Poměrně dlouho jsme kolem sebe jenom chodili.
Po potřebné hygieně jsme vlezli do postele, zapli film a že jdeme spát. Vzhledem k tomu, že jsem opravdu haptický typ, přitulila jsem, jako ke každému jinému kamarádovi, povídali jsme si a vlastně už si nevzpomínám ani jak, ale najednou jsme se líbali. A mně se to překvapivě moc líbilo, v kalhotkách začínalo být mokro, v podbřišku horko a v ústech sucho. Najednou, z ničeho nic to fungovalo jako dlouho s nikým ne.
Nečekala jsem nějaký extra výkon, přece jen, těch zkušeností tolik neměl, ale když mi strčil ruku do kalhotek, naprosto věděl, co dělá a přiváděl mě k šilenství. Brzy jsem se rozhodla předvést já. Vzala jsem jeho žalud do úst, začala kolem něj kroužit jazykem a ústy jsem sjížděla pomalu dolů až ke kořenu, kde jsem chvilku vydržela. Chvilkama jsem lehce přitlačila a užívala si jeho tiché vzdechy. Najednou mě odstrčil, položil mě na záda, zvedl mi nohy a přisál se mi přímo na poštěváček, mazlil se s ním, kroužil jazykem, sál a jemně kousal a když přidal ještě dva prsty, myslela jsem že vybouchnu (zase mám mokrý kalhotky). Prosila jsem, aby ho do mě už strčil, to pnutí a prázdno uvnitř mě bylo nesnesitelné.
A pak už jsem byla jenom plná, kroutila se v jeho objetí, zarývala mu nehty do zad a u toho všeho jsem byla na jiné planetě. Byl tolik něžný a zároveň tak divoký a nezkrotný. Při jeho přírazech jsem cítila každý milimetr v sobě, každou žilku, každé cuknutí. Usnuli jsme v obětí. A myšlenky na budík do školy byly ty tam.
Avšak i přesto jsem se vzbudila načas s jeho jazykem ve svém klíně. Lepší probuzení jsem v životě nezažila. Po dalším orgasmu jsme se společně zasmáli mému nikdy. A to je příběh o tom, jak jsem dobrovolně přišla o různorodost, nechci nic míň. Není to láska jako taková, pochopitelně ho ráda mám, ale tohle bych nazývala spíš touhou a posedlostí po jeho schopnostech.
A na závěr mé tradiční poučení. Schopnost se neměří zkušenostma. Chlapovi může být dvacet, může mít z sebou jediný vztah a když nebude sobecký kretén, bude mít talent a chuť, může to být nepřekonatelný. :)
Pac a pusu
Ivy