Kuwa Frede...

Konečně sprcha, říkám si, když dorazím domů. Sotva se svléknu, lezu do koupelny a za chvíli mi na hlavu dopadají studené kapky vody. Ani nevím jak dlouho takhle relaxuju, než se celý namydlím a pořádně se vydrhnu houbou. Nevynechám ani čuráka, stáhnu rolák a pořádně ho taky vezmu drsnou stranou houby.

"Co děláš vole, zrovna jsem si tak krásně relaxoval!" zaječí na mne můj čurák.

"No, no, no... Snad něco vydržíš ne?" odpovídám mu se smíchem a lehce zmačnu koule.

"Vole!" odsekne čurák a přetáhne si rolák přes hlavu.

Když se celý umyju a jen v trenkách si se sednu na sedačku k televizi, tak se vyvalí bokem z trenek a koukne na bednu.

"Pusť tak YouTube, ty buchty jak twerkujou... " říká mi mirumilovným tónem.

"Hmm... Proč ne..." zabručím a cvakám na ovladači, kolečko se chvíli točí a pak už to najede.
Holky na obrazovce se oliznou, přejedou si ukazovačkem přes rty, pak přes prsa na holý pupík, otočí se bokem a plácnou se přes zadek.

"Jooooooo....!!! Kuwa to je ono!!!" raduje se můj čurák a kývá se v rytmu hudby. Vyvalí ven i koule a já si říkám, že jsem klidně mohl být úplně nahý, vyšlo by to nastejno.

"Ty vole!!! To jsou prcinky!!! Kuwa Frede... Proč už neprcáme takové holky? " zeptá se mne skoro s brekem.

"Protože už nám není ani dvacet, ani třicet..." odpovídám mu taky smutně.

"O tom to není. Furt se na nás holky usmívají a daly by si říct... Jenže ty jsi srab! Ženatej srab!" syčí na mne naštvaně.

".... "nadechnu se že odpovím, ale nechám to být.

"Vzpomeň si kolik kundiček slaďounkých a mlaďounkých jsme ošukali v práci na hotelu. To byly časy. Každý rok přišly nové, po týdnu se střídaly, vždycky krásné holky, tak to chtělo vedení hotelu a my si to užívali.
Božeeeeeeeee.... Kuwa to byly časy... " říká mi zkoušeně čurák a utře si předložkou slzu.

"Hmm... To byly..." povzdechnu si.

"Pamatuješ ty dvě gorolky, z Apeltownu? Ta jedna nic moc, ale jak ta si mě uměla vzít do pusy. Paaaaaani... Strčila si mě až za mandle... Na šukání bobra to nebylo, ale vyhulit čuráka uměla na jedničku. A ta druhá... Jak se jmenovala... " zamyslí se čurák a poškrábe se na koulích.

"Barča..." napovím mu.

"Joooo... Barča... Ta měla tak voňavou kundičku a uzounkou... Aaaach.... " rozplývá se čurák.

"No to měla a uměla se krásně líbat. Ještě mám někde ve sklepě schované její milostné dopisy..." usměju se nad tou myšlenkou.

"Nebo ty dvojčata z Karviné. Pamatuješ? Karin a Jana. Jooooooo!!! " zamlaská radostně čurák.

"No ty byly taky fajn. Škoda že po tom plese nebyly s námi obě najednou..." usměju se a kývám hlavou.

"Ty vole!!! Ani nemluv, tehdy jsme byli zlatému pásu za trojku s dvojčaty nejblíže. Škoda Jana odešla spát...ale tehdy Karin šukala za obě!" směje se nadšením čurák a otře si orosený žalud.

"Zlatý pás... " povzdechnu si "málem bych na nej zapomněl. Visel v naší pánské šatně na čestném místě, mezi plakáty nahých žen..."
Byly tam plakáty už z osmdesátých let, tajně přivezené z Rakouska, i novější, až po ty, co jsme tam lepili my. Na všech čtyřech stěnách byly nahaté ženy, které tam lepici kuchaři snad patnáct let.

"Nebo Andy... Ty její nádherné pětky... "zaškube sebou čurák.

"Hmm...." zabručím.

"Měli jsme do ní jít... Chtěla to! A ty jsi to posral! " zavrčí čurák.

"Kamaráde buď realista,ta by nás vymačkala jako citrón. Čerstvě rozvedená, chlapi se na ni lepili jako vosy na med. Na tu jsme neměli..." domlouvám mu.

"Ale měli. Jenže ty jsi řekl ze na vztah necítíš... Ošukat jsme ji měli!" zavrčí na mne zase čurák.

"Hele, to nebyla žádná nanynka, žádná učeňka... To byla zralá ženská, a víš co se říká... Není nic horšího než zhrzená žena... A ještě na pracovišti... " odpovídám mu vážně.

"No jo, nad vším moc přemýšlíš... Zkus být taky chvíli spontánní..." domlouvá mi můj čurák.

"Hele, tak to už dneska nemám mozkovou kapacitu. Jdeme spát." odpovídám mu a vypínám televizi.

"No pojďme se ohřát do ledového manželského lože..." ušklíbne se čurák.

Raději mlčím, protože vlastně ani nevím co bych mu měl říct. Tak ho schovám do trenek, bez přání dobré noci a lehám si na svou polovinu postele. Manželka se zavrtí a otočí se ke mě zády.

Někdy si tak říkám, jestli ten čurák nemá v něčem pravdu.

Nabídky na praci v mém oboru mi chodí pořád...

I když už se tomu profesionálně nevěnuju sedmnáct let...

Možná by stálo se nad nimi alespoň zamyslet...

Fred