Ach ten úsměv...

Dnes ráno jsem byl na poště, vyzvednout si psaní. Slečna nebo paní za přepážkou ač na počátku pracovní doby, venku svítílo slunce,přesto měla ve tváři výraz otrávený až nepřítomný. Když mi podávala papír k podpisu, zadíval jsem se ji na pár vteřin do očí a při tom jsem se u toho lehce usmál. Reakce se dostavila okamžitě. Koutky se jí zvedly, pusa lehce otevřela až byly vidět její rovné bílé zuby a už byl tady ten lenoch, úsměv. Tak jsem jen prohodil, že za ten úsměv se jí podpíšu klidně ještě jednou kam bude chtít. Věděl jsem, že bude chtít ještě jeden podpis. Najednou to byl mnohem lepší pohled na pěknou ženu než na tu zasmušilou paní za přepážkou. I pozdrav při loučení vyzněl lépe než obvykle.

Chvíli na to jsem si šel koupit do obchodu něco ke svačině. Když jsem došel na pokladnu, byla přede mnou fronta asi 4lidí. Na pokladně byla paní řekněmě v mém věku. Bezmyšlenkovitě brala jeden kus zboží za druhým, příkládala ke skeneru, otráveně pouslouchala to neustále pípání a ve chvíli čekání na platbu se vždy porozhlédla kolem sebe. Nedalo mi to, a v ten okamžik se jen mé oči spolu s úsměvem opět pokusili rozveselit další ženu. Sotva tři vteřiny byly naše pohledy zkřížené, ale už při první se usmála a pozvedla rychle hlavou. Než jsem se dostal na pokladnu , ona sama vyhledala můj úsměv aspoň třikrát. Na pokladně pak oční kontakt udržovala častěji a nekoukala jen dolů ke skeneru a prohodila se mnou i pár slov po výbuchu smíchu, jen co jsem ji úmyslně řekl: "ˇUž se těším na to píchání, pardon pípání".

Cestou autem do práce jsem měl radost, že po včerejších deštích zase svítí slunce. Vůbec měl jsem a mám dobrou náladu. Na jednom z přechodů uprostřed cesty jsem už z dálky viděl stát slečnu a starší paní. Řidiči přede mnou nezastavili a za mnou plno dalších. Všichni nejspíš hrozně spěchali a těch pár vteřin by je stálo asi hodně. Přibrzdil jsem, pousmál se na ně, pokynul na ně rukou, že můžou v klidu přejít. Obě se pousmály a zamávaly jako slova díků.

Na oběd jsem jel pro změnu tramvají (je to jednodušší než s autem hledat parkování). Sedl jsem si na místo dvojsedaček proti sobě, kde v tu chvíli seděly mlčky dvě studentky jako by je čekala těžká zkouška a ony by se radši viděly někde na pláži u vody. Jel jsem jenom čtyři zastávky, přesto jsem je zkusil vyhodit "z kolejí" a s úsměvem jim jen tak řekl vtip. Sice se nejdříve koukli na sebe co to, kdo to...ale pak roztály a jedna z nich přidala další vtip.

Kdysi (ještě před 10lety) jsem měl problém s očima, byly citlivé často slzely a koukat někomu déle do očí např. při rozhovoru býval problém. Od dob co se to nějak přirozeně spravilo se moc rád do těch ženských dívám, zvlášt když k obyčejnému pohledu přidají úsměv. Pokud úsměv chybí udělám vždy něco proto aby byl, i kdyby to měl jen mé pousmání.

Miluji vás ženy, miluji váš úsměv. Je hřejivý, je povzbuzující, nabíjející pozitivní energiíí a také přitažlivý i velmi vzrušující.

Jen doufám, že to pak nepůsobí moc flirtózně nebo úchylně....dnes mám fakt jen dobrou náladu, nejsem blázen :D

Co vy všímáte si lidí kolem sebe? Rádi navazujete nejen oční kontakt s cizími lidmi byť je to jen chvíli? Nebo si jdete jen po svých.

Já si říkám, na co máme tu pusu oči a ....a vůbec, že...proč to všechno nevyužít, nikdy nevíme koho poznáme (v reakci na blogy, kdy si někteří stěžují na problém v seznamování).