Taky jsi mi lhala ...

Přistihla jsem ho při lži. Malá a bezvýznamná lež, kterou by asi každý prostě přešel a neřešil. Každý z nás ji někdy použil a děti to prostě zkouší jak jen můžou. Jenže já jsem na lži alergická a každá lež na kterou příjdu ve mně zanechá stopu nedůvěry. A to se ve mně skládá až důvěra v člověka zmizí úplně a už nikdy nejde obnovit. A kdyby mi takový člověk tisíckrát říkal pravdu už nikdy neuvěřím. O to těžší to je když je to vaše dítě a vy se ho snažíte dobře vychovat.

Seděli jsme mlčky v kuchyni a on si byl dobře vědom, že tohle přepískl. A já se mu snažila znovu vysvětlit, že tohle je cesta do pekla. Že každá taková malá a bezvýznamná lež je jako záhyb na rovném listu papíru důvěry. Každá lež ať už malá nebo velká ho přeloží a nebo zmuchlá a i když se ho pak snažíme vyrovnat už nikdy to nejde úplně. Vždy na tom listu zůstanou stopy nedůvěry. Seděl a koukal a tiše přemýšlel, když z něj najednou vypadlo. " Ale ty jsi mi taky lhala " Zůstala jsem jak opařená a ptala se kdy jako, co za lež jsem mu řekla.

Seděl vzpřímeně a začal odpočítávat na prstech : " Ježíšek, Mikuláš že děti nosí čáp ... mám ještě pokračovat " ?

Totálně mě dostal a já už neměla dál sílu s ním diskutovat. Objal mě se slovy : " Maminko, měla jsi se zasmát. Jdu se učit a promiň. "
Odešel a já měla čas přemýšlet nad tím, kdy zas při nějaké výchovné přednášce mě něčím podobným odzbrojí. Asi za hodinu přišel s tím, že by o víkendu chtěl jít do města a pak přespat u " kamarádky ".
Jo tak u kamarádky, to známe! Tak jsem mu odpověděla, že s tím problém nemám ale pod podmínkou, že si koupí krabičku kondomů. Nasraně odešel s tím, že je mu jasné že to je trest za to lhaní. To se ale spletl, to nebyl trest, to je jen zodpovědnost být připraven na všechny možnosti, které můžou přijít. Víc jsme o tom nemluvili a včera přišel ze školy a ukázal mi krabičku kondomů.

No, tak aspoň něco jsem ho snad naučila a všechno zlé je k něčemu dobré. Teď jen s hrůzou budu čekat aby ty kondomy nezapomněli použít.