A prý to nejde :)

Tak jsem dnes vzala svého nového miláčka na delší projížďku. Testovací jízdu už jsem měla za sebou. Zjistila jsem že budeme kamarádi a tak jsem s dítkem naplánovala trasu a vyrazili jsme. Jo, hezky jsem si to užívala i když počasí se moc hezky netvářilo a já měla první dva kilometry pocit že mi bude pořádná zima. Ovšem když jsme se propletli městem a najeli na cyklostezku a šlápli pořádně do pedálů, pocit chladu rychle zmizel.

A tak si to hezky jedeme, neustále poslouchám " Matko brzdi " nebo " Matko Přidej " a pěkně mi s tím to mé dítě lezlo na nervy. No a v jednom úseku jsem mu ujela a to jen díky tomu, že mu bylo horko a sundaval si mikinu. Byli jsme už zas v jednom městě kde jsem ještě na kole nejela a tak jsem se vydala na průzkum. Mírný kopec přede mnou a tak se rozjíždím a nahoře zastavuji abych se rozhlédla kudy dál.

A zleva si to šine jak se u nás říká " stréc " na ukrajině a na řídítkách veze kbelík. Zastavuje a povídá mi : " Toš děvčico, už sem myslél že bude tááá srážka "
Odpovídám : " Dobrý den, nebojte se já jsem vás viděla "
On : " Toš to je dobře že si ňa viděla. Ale taková srážka s takovů pěknů děvčiců by nebyla vůbec špatná "
Já : usmívám se a poděkuji. Stréc stojí vedle mně a já se otáčím kde se to mé dítko fláka.
On : " Vezu meruňky, mám toho plný strom, toš si vem děvčico."
Já :" Děkuji ale já je nemám kde dát." Ale stréc se tak smutně dívá že si jednu beru a děkuji mu.
Nasedá na kolo a lůčí sa a prej : No hlavně že nás humor neopůšťá, dobře dojeď.
Znovu děkuji a musím se smát.

V tom přijíždí dítko a říká mi : " Sakra matko, tebe člověk nemůže nechat ani chvilku bez dohledu. Hned máš nějakého nápadníka. Podávám mu půlku meruňky a odpovídám : " Toš to víš, su šikovná děvcica "

A pak prý se nejde na kole seznámit. Sice je to jen první vlaštovka, ale naděje přece umírá poslední :D