Jsem asexuál, co nadělám

Sex mi je víc a víc putna (ne M.C. ovšem). Netoužím po něm, neloudím, neposílám zašukací vzkazy. Je mi lhostejné, jestli se tady vystavují kachny, škeble a jiná zvířata, když je vidím, spíš mne obchází hrůza jako každého vegana. Vidím fotografii kusu masa a je mi divně. Aby nedošlo k omylu, nevadí mi akty, líbí se mi erotické fotky. Ale vyvržené kusy mne děsí, jako by mne chtěly pozřít.

Nejsem nadržený, nelomcuje mnou chtíč. To neznamená, že jsem i bez citu. Naopak, myslím, že v sobě mám lásku. A pokud někdo tvrdí, že na amatérech se nedá zamilovat, tak rád posloužím jako důkaz, že dá. Lásku zde může člověk potkat. Jen, jak už to chodí, vás nečeká někde na mezi u kapličky na kraji vaší vísky. Ale, jako součást boží schválnosti, je někde na druhém konci světa, Evropy nebo alespoň republiky.

Ta, která se dokázala dotknout srdce. Ta, která má krásné dokonalé tělo a úžasnou duši. Ta, která se dokáže na vás zlobit, ale pak se vám podívá do očí a vy roztajete. Ta, která umí mlčet. Nepotřebuji s ní souložit na všechny způsoby. Stačí mi její objetí, její pohlazení, její hebký polibek. Usínat vedle ní a probouzet se vedle ní. Večeře v oblacích a snídaně v trávě. Sex není to nejdůležitější, to jediné.

Jen jí je málo. Velmi málo. Její málo jako je málo lásky vůbec.