pět skutečností ...

Když jsem jezdívala do Prahy, brouzdala jsem často knihkupectvím hlavního nádraží.
Čas se ztratil v davu ztracených kolemjdoucích a mnou proplouvaly světy vzdálené i blízké. Šeptaly kousky příběhů a lákaly svou vůní jako pootevřené skleničky v čajovně, jako květiny na rozkvetlé louce.
S díkem a úsměvem jsem je vracela zpět do regálů a nechávala je v jejich odpočinku, čekání a nadějí.
Tu šest slov v titulu přimělo zvědavost pozvednout svou zbraň.
Opsala jsem pět vět s myšlenkou, že je možná pravda, že když člověk přijme tyto věty, bude se mu žít lépe, dokáže lépe rozumět, bude více nad věcí, bude se méně trápit a bude víc šťastný.
Kdo ví …

Čtu je po letech …
Znějí tak prostě a jednoduše, s klidnou a smířlivou samozřejmostí a přirozeností, že je s podivem, proč vždy, nebo příliš často, skutečnost v nich ukrytá někoho překvapí a bolestně zasáhne.

Pět základních skutečností, které nemůžete změnit:

Všechno se mění a končí.
Věci někdy nevycházejí podle plánu.
Život není vždycky fér.
Bolest je součástí života.
Lidé nebývají vždy věrní a milující.