Inu, nebylo ještě takové vedro a počasí k výletu přímo vybízelo. A tak jsem se v průběhu tohoto týdne zařídil po svém. Navštívil jsem penzion v Novém Městě pod Smrkem a vypůjčil si elektrokolo. Musím uznat, že recenze se opravdu zakládají na pravdě a mé nadšení bylo zcela mimořádné. Takže elektrický pohon bicyklu považuji za nejpřevratnější vynález počátku 21.století. Vyzkoušel jsem si singl trek v lese, jakož i v cykloatlasech nesjízdné kopce, absolvoval jsem lesní cesty, šotolinu, štěrk i asfalt, Jizerskými horami prosvištěl jsem jako kulový blesk a vůbec jsem se neunavil. Takže jsem od tohoto památného dne pověstný hláškou, že jízda na elektrokole je po sexu druhým nejfantastičtějším zážitkem. Cítil jsem se na vypůjčeném oři jako pták, poprvé jsem předjížděl všechny já a nikoliv, jak tomu bývá opačně. Kolečko mne bez námahy vyneslo i do míst, kam bych se svým dosavadním zlatočerným ořem nikdy nepodíval... Jen tak mimochodem, cesta na Smrk mi trvala hodinku, pěšky bych to šel hodiny čtyři. O možnosti, že bych se tam vláčel se svým kolem, bych ani neuvažoval. Stačilo, že jsem se před léty nechal vyprovokovat k výjezdu na Luž. Je to také jediný kopec, kam jsem svůj bicykl za skřípění zubů vynesl.
Bohužel to má i svou dohru, navštívil jsem promptně prodejnu bicyklů v našem městě a přišel tak nenávratně o značnou sumu. Jako chudý český důchodce žadonil jsem o slevu nebo alespoň o odkup mých stávajících bicyklů jako protihodnotu, neuspěl jsem... Takže jsem fakturu za pocitu hodně kroutících se střev uhradil a zatlačil nejednu deroucí slzu v oku, neboť na mém bankovním účtu je v současné době stejně prostředků jako vody v českých tocích. A to se zdaleka nemohu pochlubit elektrokolem jako má Hana Maciuchová, když v rozhlase tvrdí, že má Rolls Royce mezi elektrokoly... Nic naplat, každý špás něco stojí. Ještě štěstí, že mne dovolená u moře nebaví. Dovedu si spočítat, kolik bych si mohl dopřát takových inclusive dovolených...