Jsem šmírák?

Vždycky jsem si myslel že jsem hroznej uchylák, že mě nic nepřekvapí, nezaskočí, že využiju každou příležitost na nějakou prasárnu, uchylárnu a pod.
Nevím jestli je to tim, že jsem se mýlil, nebo tim, že stárnu, nebo něčím jiným, ale zjistil jsem, že není všechno tak jak jsem si myslel.
Jedno ráno kolega v práci říká, "hele, vedle v hospodě kouří servírka týpkovi péro"!
Náš barák, kde pracuji totiž sousedí s jednou hospodou, kde maj bar do dvora.
Tak neváhám a jdu se na to představení mrknout. V tu chvíli si představuji věci, jako, že mě přizvou k sobě do trojky a podobně...
Čím víc se ale blížím, tak si uvědomuju, že budu prostě šmírák.
Když dorazím na pozorovací místo, zarazí mě, že je na mě strašně vidět a že není kam se pořádně schovat. Další věc je že už se kouření nekonalo, ale dva na půl oblečení mladí lidé v podroušeném stavu se tam snažili něco hledat na střeše baru, ona stála na stole a on pod ní, chvíli si hrál s jejima tangama a pak jí prozkoumaval v kundě prstama...nic moc dalšího se nedělo a já si připadal čím dál trapněji, pomalu jsem se snažil být neviditelný a při pomyšlení, že by mě někdo viděl, jak šmíruju, se mi svíralo hrdlo. Takže jsem se v tichosti vytratil a byl jsem rád, že mě nikdo neviděl.
Sice se mi v mysli celý den promítal obrázek té krásné slečny a jejího krásného "podvozku", ale jinak mi to moc nedalo, péro mi ani neťuklo. Ale je pravda, že bych se šel podívat znova 😉
Jak to máte se šmírovánim vy?