Co je to strach?

Neřeknu vám nic, co by nikdo z vás asi neznal.. Maruna a její neustálé pokusy. Konečně zkusit dát někomu šanci a opět jsem za hloupou naivní slečinku.
Vážně tleskám. Baví mě výrazy lidí, kterým při konverzaci o práci nebo vzdělání oznámím, že mám pouze základní vzdělání a dvě rozdělané školy. To byla vlastně úplně zbytečná věta.
Nebudu vám vyprávět o chlapovi, kterej si někde honí péro nad tím, že támhle někde ve středních čechách, na něj čeká slečna, ze které si jen vystřelil. Jeho poslední věta: “Vyrážím”. Ve 22 hodin měl být zde, ve 22:30 jsem se mu chystala napsat, zda má problém najít cestu.. A výsledek? Uživateli nelze odeslat zprávu, zablokoval si mě, dokonce i zde na ami. Už jsem o tom vlastně i psala, článek s názvem "Pamatuješ si mě?".
A co mi to přineslo? Že se nebudu scházet s nikým, kdo mi nevyfotí fotku s aktuálním výtiskem novin a nakresleným čůrákem na čele.
Bolelo to víc než jsem čekala. Ubalila jsem si, přezula do tenisek, čapla skate do ruky a šla do prdele.
Šla jsem si sednout k Šibasu, je tam taková hezká vyhlídka. Bylo cca 23 hodin. Kousíček od místa kam jsem si chtěla sednout parkovali 3 auta, podél kamenné cestičky a u nich stáli 4 kluci. Já sluchátka na uších, absolutně nevnímám zvuky okolo sebe. Nevšímám si jich a pokračuju na lavičku. Zapálila jsem si a držela emoce na uzdě, seděla v tureckém sedu, studený vánek mi hýčkal vlasy, hlava sklopená k báglu. Hlavou se honila spousta myšlenek.
Nachvilku se odpoutám od tašky, zvedám hlavu a nade mnou stojí dva týpci, jeden se ke mě naklonil. Šíleně jsem se jich lekla.. ono když máte sluchátka a najednou se vedle vás objeví oni.
Sundala jsem sluchátka, už trošku v náladě a týpci na mě spustí.
A co to kouřím.. to asi není cígo.
No logicky.
Další věc je ta, že to byli cizinci, konkrétně maďaři, ve věku kolem 25 let. Furt se mě na něco vyptávali.. Já to samozřejmě ze začátku brala kamarádsky, potom jsem zapálila další a dali jsme si všichni tři. Potom přišlo přemlouvání, pojď na disco, pojď! Přece tu nebudeš, poď s náma.
Ty kdo mě znají, nemám ráda tyhle píčoviny, lidi po sobě lezou jak opice a chovají se jak prasata kolikrát. Mám k alkoholu odpor a věřím, že oni by ho do mě vyloženě otáčeli.
Po neustálém odmítání jeden z nich nachvilku odešel, musel si pro pivo. Ten co tam se mnou zůstal.. Můžu polibek?
Jen jsem vykulila oči a nevěděla co říct, přiblížil se ke mě a najednou už byl jeho jazyk v mojí puse. Odtrhla jsem se, jako bych líbala psa. To lidi vážně? Není to jenom u něj, líbání není jen o jazyku, nesnáším když mi celou dobu někdo strká jazyk do držky. Ráda si hraju se rty, ocucávám je a jen občas si pohraju s jazykem, ale tohle, sry jako.
Takže pokračujeme dál.
Po chvilce přišel jeho kámoš a nemohla jsem si nevšimnout jejich narážek na trojku. Chvilkama si i něco povídali mezi sebou a to se mi fakt nelíbilo. Začala jsem mít špatnej pocit.
Ten jeden zase nachvilku odešel a zůstal tam se mnou ten, který je jak čokl. Začal mi sjíždět rukou od kolena ke tříslům, v tom jsem ho chytla za ruku a posunula jí dál. Úplně zbytečně. Furt mě chytal za ruce.. Cítila jsem jak se mi začal zvyšovat tep. Za co se cítím opravdu špatně.. byla jsem šíleně nadržená, cítila jsem jak vlhnu, ale nebylo to to vzrušení co bych chtěla. Zvedla jsem se z lavičky, vzala si skate který jsem měla opřený o lavičku a najednou jsem se zarazila. U aut, kolem kterých jsem musela projít, najednou stálo stádo maďarů, kteří tam předtím nebyli. Stáhnul se mi žaludek. Klepala jsem se.. Pocítila jsem jak mě ten čokl chytil kolem zápěstí, silou si mě k sobě přitáhnul, šíleně mě stisknul k sobě a začal mi mačkat zadek. Vycukla jsem se a chystala se vyrazit skrz to hejno cizinců.. Všichni se na mě najednou otočili a něco říkali.. Otočila jsem hlavu v bok a spíš k zemi.. nechtěla jsem žádnej oční kontakt, ba jsem se ho i bála.
Prošla jsem skrz v klidu, co bylo dál.. Ten jeden.. se za mnou rozeběhl, slyšela jsem za mnou jeho kroky, zase mě chytil a furt mě k sobě silou tahal. Ta úzkost.. Slovo ne? Tomu asi moc nechtěl naslouchat. Stále se mi pokoušel dostat do pusy, tahal k němu do náručí a jeho jazyk chvilkama sjížděl po mém krku, bezradná… Až když jsem zvýšila hlas.. Trochu se uklidnil, ale stále mě tahal. Takhle se to táhlo dobrých 20 metrů. Až když jsem se přibližovala ke světlu a neustále se mu vykrucovala a opět zvýšila hlas.. se konečně odtrhnul. V puse jsem měla sušáka..
Po pár krocích jsem začala sprintovat, zastavila jsem se až u pítka, z očí mi tekly slzy, stála nad pítkem, opřená, rozklepaná…
Neustále se celou cestu ohlížela.